Colours of Ostrava 2013 - 2. den

Nejdelším dnem na Colours byl pro nás pátek - začali jsme brzy odpoledne a končili unaveni hluboko po půlnoci (tedy spíš by se dalo říct kolem druhé ranní). Slunce od rána pěkně připalovalo, tak jsme se hned na úvod rozhodli natankovat tekutiny a pro začátek jen tak zevlovat u naší oblíbené scény.
Vzducholoď na AcerolMittal stejdži
***


Prvním koncertem, který jsme se rozhodli sledovat, bylo vystoupení českoamerických punkrockových Pipes and Pints. Mladá kapelka zapálených muzikantů se sešla teprve před sedmi lety a od té doby má na kontě řadu vystoupení a dvě alba. Poslední z nich - Found and Lost - získalo loni cenu akademiků Anděl za nejlepší desku v kategorii punk/hardcore. Je na nich vidět, že nesmírně rádi koncertují a docela mě mrzelo, že na ně nepřišlo víc lidí. Ale i tak to dokázali rozbalit - pozornost poutal Vojta Kalina, hrající na dudy (chyběla mu snad jen skotská sukně) a potetovaný zpěvák Syco Mike. Razantní úvod!
***
***
Pak na téže scéně začínala Russkaja, což jsme původně v plánu neměli, tak jsme vytáhli chytré brožurky a jali se zkoumat, co jsou zač. Russkaja jsou překvapivě z Rakouska, ovšem frontman je Rus jak poleno. A jeho "barada" mě rozesmívá ještě teď. Nad stylem kapely není třeba příliš hloubat, to se musí prostě zažít. Střelený koncert, během kterého si lidé zaběhali v kolečku, procvičili ruštinu i zatančili kozočok.
Oj, barada! Byla to paráda!
***
***
Společné foto je poněkud rozmazané
Lidi si to užili
***
Vražedné tempo se zrychluje a my se přesouváme na hlavní scénu, kde takřka okamžitě začíná své vystoupení izraelský zpěvák Asaf Avidan. Jeho naříkavý hlas někteří přirovnávají k Janis Joplin, což není tak úplně od věci. Je škoda, že u nás rádia hrají jen jedinou jeho skladbu - a tou je zmixovaný One Day/Reckoning Song. Přitom Asaf má spoustu křehkých, melodických a procítěných balad i rockových skladeb v nichž jeho úžasný hlas daleko lépe vynikne. Měla jsem trochu obavy, zda to nebude jedna z namyšlených hvězd, ale odzbrojoval svou upřímností a získal si naše sympatie. Rajecká minerální voda bude už navždy Radžek!
Tady se zrovna otočil a ke vší škodě lepší fotku nemám. On vůbec náš foťák nějak stávkoval.
***
Damien Rice byl jedním ze zlatých hřebů pátečního večera a vyplatilo se na něj počkat. Nejprve málomluvný irský písničkář působil vůči publiku trochu chladně, to ale vůbec neplatilo pro jeho hudební výkon. S kytarou na krku, od které si občas odskočil ke klavíru, předvedl jeden z nejemotivnějších koncertů letošních Colours. Vždy obdivuji muzikanty, kteří bez kapely za zády dovedou ovládnout dav a myslím, že Damienovi se to podařilo na výbornou. Bylo vidět, že do hraní a zpěvu vkládá celou svou duši.
V polovině vystoupení přišla na pódium Markéta Irglová, aby spolu s ním zazpívala Cold Water a Cohenovu Hallelujah. A závěr už naprosto uvolněného vystoupení patřil herecké etudě, při níž si Damien Rice pozval na pódium dívku z publika, s níž během několika minut vypil láhev moravského vína. Během písně Cheers Darlin vyprávěl pobavenému publiku historku o tom, jak se jedné deštivé noci seznámil s dívkou, která mu na konci slibně se rozvíjejícího večera řekla, že je už zadaná.
Děvče, které mělo tu čest usednout vedle hudebníka, statečně pilo a smálo se do dlaní - zřejmě nemohla uvěřit, že se jí to jen nezdá.
***
Původně jsme chtěli zůstat ještě na Woodkid, ale nakonec jsme se rozhodli změnit plán, jelikož nás čekal ještě poslední koncert a už jsme byli dost unavení.
Půl hodiny po půlnoci se na jedné z nejmenších stage, zvané Agrofert Fresh a umístěné hned pod Vysokou pecí, odehrálo vystoupení Maročana Azize Sahmaoui s kapelou University of Gnawa. Sympatický kudrnatý hudebník s klenutým arabským vokálem, hrající na gimbri, měl za zády skvělou kapelu a společně dokázali publikum uhranout, zhypnotizovat i rozvlnit v tepajícím rytmu orientální hudby. Jednou ze skladeb byla i F'touh Rahba, kterou jsme zpívali v refrénu společně. Odkaz nevede na video z Colours, ale na velice kvalitní záznam koncertu z Paříže v roce 2011. Zaznělo vlastně celé jejich album - mám ho doma, ovšem tuto hudbu si nejlépe vychutnáte naživo. Perfektní zážitek!
***
***

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Až naprší a uschne, pitomci

Arthur Lee: Vindicator