Květinová kultura
"Jedeš-li do San Francisca, nezapomeň si dát květinu do vlasů...", zpívá se v jedné z nejznámějších a nejoblíbenějších písní Scotta McKenzieho. Stala se z ní hymna hippies, květinových dětí, které se vzbouřily proti konvencím i tomu, jak jejich rodiče vedou svět. Nezapomínejme, že v té době probíhala válka ve Vietnamu, proti níž mládež brojila a i když válku nezastavila, alespoň dávala patřičně najevo, co si o zbytečném krveprolití myslí.
Ideály květinového hnutí se zrodily v Americe, ovšem jeho vlny sahaly až do západní Evropy a nakonec pronikly i k nám, jakkoli to měly díky neproniknutelné železné oponě těžší. Revolta mládí, které bojuje proti zkostnatělým dospělým propagací volné lásky a přístupu k lehkým drogám, se může zdát dnes naivní - ale přesto při bližším pohledu můžeme být překvapeni, kolik myšlenek a ideí tohoto hnutí je nadčasových a dodnes s nimi musíme jen souhlasit.
Samozřejmě ne všichni byli prodchnuti všeobjímající láskou, řada mladých si chtěla jen užít a s celým hnutím se vezla. Byli to ti, o nichž zpíval Frank Zappa ve svých písních na albu We're In It Only For Money (Děláme to všechno stejně jen pro prachy). Sezónní hipíci si vyjeli do Kalifornie povyrazit a když se nabažili drog, volného sexu a pořádně se odvázali na koncertech, spořádaně se zase navrátili do bezpečné náruče svých rodičů. Tato víkendová rebelie si zasloužila kritický komentář - nakonec s podobným chameleónským postojem jsme se mohli později setkávat i u stoupenců punkového hnutí.
Vzájemná pospolitost, bratrství a nenásilí - to byly hlavní atributy hippies. Svazující konvence a měšťácká nabubřelost rodičů, kteří se nemohli zbavit posedlosti vydělávání peněz a konzumace masové kultury, hnaly mladé lidi do lůna přírody. Zakládali komuny, z nichž ovšem mnohé ztroskotaly na neznalosti a neschopnosti společně hospodařit - vždyť většina těch mladých nebyla zběhlá v zemědělských pracích, tak nutných pro nezávislost a přežití. Jako mnoho jiných ušlechtilých a dobrých myšlenek měla i idea hippies své trhliny a jednou z nich byl i paradoxně nedostatek zodpovědnosti, což může znít divně, ale pro fungování jakéhokoliv společenství je to vlastnost velmi důležitá.
Podívejme se ale raději na kulturní odkaz hnutí, který je asi nejsilnější a nejvíc významný. Hudba, výtvarné umění i styl oblékání hippies - to jsou záležitosti, ke kterým se v pravidelných vlnách vracíme a budeme v náznacích vracet stále.
Hippies se zcela vymykali jakýmkoliv diktátům módních tvůrců a každý byl sám sobě návrhářem. Svobodně tak mohl vyjadřovat svou osobnost a základem takového tvoření byla originalita. Květinové motivy na oblečení, korálky, čelenky, kalhoty do zvonu a hlavně barvy a žádná šeď a nuda. Dlouhé vlasy, které na první pohled stíraly rozdíly v pohlaví, znamenaly symbol svobody a hlavně u nás, v socialistickém Československu, představovaly symbol rebelie proti režimu. Muži s dlouhými vlasy byli pronásledováni, zesměšňováni a často jim byla jejich hříva zkrácena tak, že vyhovala i vojenským potřebám - nakonec asi každý zná skladbu "Stříhali dohola malého chlapečka". Ale nemyslete si, že v Americe měli hippies na růžích ustláno. Proti odpadlickým snahám bojuje každá většinová společnost, i když v Americe a západní Evropě vypadal tento boj jinak, než u nás.
Výtvarné umění hippies je nejčastěji spojováno s hudbou - v té době sanfranciští umělci dali vzniknout nové formě hudebního plakátu s typickými nalomenými tvary, pestrými barvami a oblým písmem. Tohle umění nazýváme psychedelické (neboť mění vizuální vnímání podobně jako halucinogeny) a jeho tvůrci (mezi nejznámější patří kupříkladu Wes Wilson, nebo Rick Griffin) se inspirovali směsicí stylů, k nimž se řadil francouzský art noveau, vídeňská secese, či německý Jugendstil.
Samozřejmě se výtvarné umění promítlo i do tvorby obalů desek, z nichž mnohé se staly malými uměleckými díly. Když si to uvědomíme, gramofonové desky byly svými formáty perfektní plochou pro umělecké vyjádření - a to nejen hudební, ale právě i to výtvarné. Dnes přichází nezadržitelně doba, kdy budeme tohle umění obdivovat jen v historických sbírkách hudebních nadšenců, bohužel. Cédé formát nenabízí příliš prostoru pro výtvarno a nakonec i těmto nosičům už pomalu odzvání...
Pojďme teď ještě poodhalit atmosféru koncertů tehdejší doby - uvolněnou, veselou dobu, kdy ještě mladí lidé neznali postrach jménem AIDS, dobu, kdy se bezstarostně za doprovodu tehdejších hudebníků oddávali sexuálním hrátkám a polonahé dívky tančily pod pódiem. Musela to být paráda, když na tancovačkách hrály kapely jako Grateful Dead nebo Jefferson Airplane či Janis Joplin a z projekčního plátna sálaly nejrůznější bizarní barevné tvary, které se roztékaly a přelévaly - člověk se mohl cítit zhulený, aniž by požil jediný prášek.
K hippies ovšem drogy patřily - nebyl to kokain ani heroin, hippies byli vyznavači lehkých drog, jako byla marihuana a LSD, měnící brány vnímání. V textech mnoha kapel té doby můžeme najít zašifrované zprávy, oslavující tyto látky, stejně tak i v názvech alb i dokonce kapel samotných. Kupříkladu The Beatles vyjádřili svůj obdiv k LSD v písni Lucy In the Sky With Diamonds, The Doors zase fikaně pojmenovali své výběrové album číslem 13, což by nemohlo vyvolat žádné spekulace, když obsahovalo třináct skladeb. Ovšem třináctá hláska v abecedě je M a všichni víme, že právě tímto písmenem začíná slovo marihuana.
Jefferson Airplane se nepojmenovali podle Jeffersonova letadla, ale tímto výrazem se slangově označoval marihuanový vajgl, který byl napíchnut na špejli, aby se dal celý dokouřit. Moby Grape, jedna z kapel kalifornské hippie scény, si zase zvolila jméno, které sice můžeme přeložit doslovně, ale má také druhý význam. Tím je zvláštně upravená injekční stříkačka, na níž byl místo pístu nasazen balónek z klystýru.
Ať už se na to díváme dnes jakkoliv, hudba té doby je inspirativní a tvořená ještě s velkou porcí hudebního nadšení, které dnes bývá nahrazeno touhou po rychlém zbohatnutí a slávě. Možná proto se ke květinové kultuře obracíme i dnes - sajeme z ní volnomyšlenkářskou atmosféru a barevné sny, plné vůní a hudebních chutí. A taky určitou opravdovost a prožitek. Myslím, že právě tato hudba zůstane navždy nesmrtelná - narozdíl od většiny toho, co je tvořeno dnes a má asi takovou životnost, jako hamburger těsně před tím, než se do něj zakousnete.
Rok 1967, kapela Love a píseň z proslulého a výtečného alba Forever Change
Komentáře
Okomentovat