Kdo neumí čekat, tomu ujede autobus
Je pravdou, že v dnešní době se čekání moc nenosí. Vždyť si jen uvědomme, jak na nás odevšad útočí diktát doby, že vše, na co si jen vzpomeneme, můžeme mít hned. Čekat na něco je v některých případech skoro hanlivý výraz pro člověka, který je in.
Dobové nedočkavosti se přizpůsobily úřady, banky, jazykové kurzy i firmy, vyrábějící léky. Proč byste měli čekat půl hodiny, až vám zabere prášek proti bolesti, když můžete zažít OKAMŽITOU ÚLEVU? Pokud toužíte po tom, vypadat o deset let mladší, je tu zázračný krém, slibující OKAMŽITÉ OMLAZENÍ. S OKAMŽITÝM ÚČINKEM se naučíte cizí jazyk, aniž byste se museli několik let šprtat slovíčka a fráze. Rozhodli jste se jít svému štěstí naproti a hrát o peníze? Výhry vyplácíme BEZ ČEKÁNÍ. Taktéž pokud jste se rozhodli půjčit si v bance na dovolenou. Nemusíte už čekat, až si na ni našetříte, IHNED dostanete na ruku potřebný obnos a můžete si bezstarostně užívat. Ovšem jen do chvíle, než přijde první splátka a vy třeba zjistíte, že jste dostali OKAMŽITOU VÝPOVĚĎ. A po nesplacení několika splátek pak hrozí exekuce, ovšem i na tu můžete vyzrát, pokud si vezmete další OKAMŽITOU PŮJČKU.
Život zkrátka vypadá jednoduše, všechno je rychlé a vypadá to, že na nic už čekat nemusíme. Ovšem chyba lávky, bankovní půjčky a nabídky exkluzivního zboží sice můžeme mít takřka na dosah, ale přece jen jsou v životě situace, kdy se s čekáním jaksi počítá.
Kupříkladu si představte : jdete na zastávku a stojí tam pár lidí. Zjistili jste, že vám ujel autobus a vy musíte teď čekat na další spoj. Nedočkavost vám v tomto případě nepomůže - autobus nepřijede rychleji, naopak se může zdát, že čím nedočkavěji a netrpělivěji na něj čekáte, tím později přijede. A pokud nevydržíte, třeba vám ujede i ten další. V tomto případě ovšem zafunguje staré dobré přísloví - KDO SI POČKÁ, TEN SE DOČKÁ. Je pak lepší místo zlobného nadávání, popocházení a třískání do cedule s jízdním řádem vytáhnout klidně knížku, nebo časopis a využít dobu čekání smysluplně a zábavně.
Moje máma mi jako dítěti vždycky říkala : DOČKEJ ČASU, JAKO HUSA KLASU. To vždycky, když jsem otravovala s obligátním : "A kdy už budou Vánoce (prázdniny, nebo alespoň víkend)?" Tehdy jsem si představila husu v zimě, jak čeká na klasy a v létě je dostane stejně jen ve formě šrotu. Ale TRPĚLIVOST RŮŽE PŘINÁŠÍ, takže nakonec jsem se Vánoc (prázdnin, víkendu) logicky a zákonitě dočkala. Čas do nich se neúprosně vlekl a CO SE VLEČE, NEUTEČE. Je opravdu zajímavé, že všední dny se mi jako dítěti táhly a připadaly nekonečné, zato ty volné byly plné zážitků a utekly jako voda. Chtěla jsem toho tolik stihnout, ale měla jsem vždy na paměti babiččino : SPĚCHEJ POMALU. Tímto příslovím babička také komentovávala zběsilou jízdu automobilů, projíždějících kolem jejich domku a dodávala: "Ti spěchají na hřbitov." To byl ovšem paradox, neboť babička u hřbitova bydlela a dědeček byl kameník, tudíž nebožtíci pro něj znamenali výdělek.
Babička by bývala také ráda, kdybych se řídila zásadou : SEDÁVEJ PANENKO V KOUTĚ, BUDEŠ-LI HODNÁ, NAJDOU TĚ. Taková panenka je totiž na hlídání úplně nejlepší, kam ji posadíš, tam ji najdeš. Jenomže když se panence začnou zapalovat lejtka, v koutě ji neudržíš, babi. Navíc se tam na ni práší, mohla by obrůst mechem a pavučinami a nikdo by si jí ani nevšiml. Pochybuju, že dneska běžně chlapci prohledávají kouty a hledají svou Baby, jako to udělal Johnny v Hříšném tanci. A jak se tak panenka začne poohlížet po svém princi, za pár let už babička vzdychá, že to "ještě dítě" už čeká dítě. No a jsme u dalšího čekání, které se nedá uspěchat.
Jak už to tak v životě chodí, člověk si musí všechno osahat a vyzkoušet na vlastní kůži. Pak třeba zjistí, že na některé věci je opravdu lépe počkat a nespěchat. Předtím ovšem párkrát padne na hubu, ale právě tyto pády mu pomohou vyléčit nedočkavost a naučit se trpělivosti - aby pak mohl vychovávat další generace nedočkavců.
Komentáře
Okomentovat