Jsme sami sebou?
Jsme vůbec sami sebou? Tolik se necháváme ovlivnit okolím, reklamou, tím, co se nám servíruje v televizi, rádiu, na billboardech, plakátech obchodů... dokážeme si ještě uchránit své vlastní já?
Člověka formuje v životě spousta vlivů - od rodiny počínaje, přes školu, zaměstnání, přátele, politickou situaci, média - to vše se odráží v naší osobnosti. Hodně záleží na tom, v jaké rodině jsme vyrostli, co nám předala za hodnoty, jak nás formovala. Někdy se rodiče přehnaně snaží implantovat dítěti své sny a touhy, které sami nebyli schopni uskutečnit a zcela potlačují jeho osobní přání jako naivní a hloupá. Prostě berou dítě jako pokračování sebe sama, jako zrcadlo, v němž se budou zhlížet a skrz nějž budou zažívat uspokojení z úspěchu. Přece když se to nepovedlo mi, musí se to povést alespoň mému následníkovi a bude to pak vlastně skoro totéž!
Jenže každý člověk se rodí jako neopakovatelná individualita. Každý má právo pokusit se realizovat své sny, tedy pokud zrovna někomu neubližují. Když se ale podíváte na životopisy lidí, kteří něco dokázali, dost často se v nich dočtete, že rodina jejich počínání nebyla příliš nakloněna. Naopak existuje spousta talentovaných lidí, kteří díky touze rodičů dělají něco úplně jiného, než bylo jejich přáním a nakonec přicházejí k názoru, že jejich původní přání bylo dětinské a hloupé. Prostě se utvrdili v přesvědčení, že nemají na to, aby se mohli prosadit.
Okolí dokáže být někdy pořádně tvrdé v potlačení osobnosti toho druhého. Vidíme na něm všechny chyby, které bychom sami sobě nepřiznali a nebo se jen snažíme uchránit ho od zbytečných zklamání? Pokud dotyčný nemá dost tvrdou palici, nechá si snadno namluvit, že (například) hudba není pro něj to pravé ořechové, že nemá dostatek talentu k tomu, aby vynikl a vůbec, že je nerozum se věnovat něčemu, co nemá jistou budoucnost.
Ale talent, to je jen jedna malá část na cestě k úspěchu. Ta druhá je píle a víra ve vlastní schopnosti. Ovšem pokud nás v nich nikdo nepodpoří, zabředneme do šedé průměrnosti a nikdy nenajdeme odvahu vystoupit z jejího stínu. A taky - život nás přece učí, že i bez píle a důvěry v sebe sama lze pohodlně žít.
Tento obraz v nás posilují i média. Předkládají nám prototypy krásných, úspěšných a usměvavých lidí, kteří životem proplouvají lehce a bez obtíží. Přesvědčují nás, že ví, po čem toužíme a modelují naše sny do hmatatelných tvarů. Hnacím motorem této společnosti jsou peníze, krása a prestiž - proto se i sny točí hlavně kolem těchto tří atributů. Bez nich by náš život nebyl dostatečně šťastný, hlásá reklama a my jí slepě podléháme.
Ženy a dívky jsou přesvědčeny, že krása otevírá dveře úspěšného života, což v nich posilují dokonale vyretušované fotografie modelek v časopisech. V touze vypadat stejně dokonale jsou některé z nich schopny pohřbít svou vlastní individualitu a vrhají se do náručí plastických chirurgů i zrádné přítelkyně anorexie. Peníze jsou zase klíčem k zámku všech pozemských radostí. Kdo je nemá, jako by nebyl - vždyť za ně se dá pořídit všechno. Nebo snad ne?
Ano, všechno, co se dá koupit, ale spokojenost si za ně nekoupíme. Ta přijde teprve tehdy, když budeme vyrovnaní se svým životem a budeme se snažit dělat to, co nás baví a naplňuje. Nenechávejme si proto vnucovat cizí přání a vzory a snažme se naslouchat svému podvědomí. Nechtějme za každou cenu být jako druzí, schovávat se v davu. Nebojme se být jiní a třeba i trochu tvrdohlaví. Protože poddajnost a pohodlnost naši osobnost spolehlivě pohřbí.
Led Zeppelin - Stairway To Heaven live - Madison Square Garden 1973
Ani Robert Plant, zpěvák Led Zeppelin, nedostal od rodičů požehnání. Měl se stát účetním, což byla kariéra, kterou pro něj chystali. Velké štěstí, že se nedal zlomit jejich odporem ani několikaletým bezúspěšným putováním po klubech. Dnes je z něj jeden z nejuznávanějších hudebních umělců.
Komentáře
Okomentovat