Životní pouť

Jednou jsi nasedl do svého vlaku,
jízdenku vrazili ti do ruky.
Ještě voní v něm novota laku,
snad nepotkaj tě cestou výluky.

Za oknem krajina míhá se,
stromy kol tratě kynou v ústrety.
Jedeš ve vedru i v nečase,
koleje jsou už dávno vyjety.

Kdo asi před tebou seděl,
v sedadle kupé dvacet pět?
Bude to už mnoho neděl,
ne-li snad mnoho, mnoho let.

Jak rychle tehdy jel ten vlak?
A co lidé v něm, jacípak byli?
A stromy? Měly zelenější šat,
než se očím zvědavým zas skryly?

Otázky, na něž neznáš odpověď,
teď jsi tu sám a slyšíš kol klapání.
Za jízdu zaplatils hotově -
tvůj vlak dál krajinou života uhání.

Ovšem když ještě nebyly vlaky -
a to je má myšlenka prvotní -
lidé přec museli taky,
jít na svou dlouhou pouť životní...


***

Led Zeppelin - Poor Tom

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Až naprší a uschne, pitomci

Arthur Lee: Vindicator