Tři s...Yat-Kha

Musím přiznat, že jsem hodně přemýšlela, jakou skupinu, či sólistu vám dnes představím - a nakonec jsem se rozhodla pro malý hudební výlet do Tuvy. Kdo z vás ví, kde Tuva leží? Prozradím, že je to malinká země na pomezí Ruska a Mongolska, která donedávna trpěla pod tvrdou rukou totalitního režimu.

Zakladatelem a vůdčí osobností kapely Yat-Kha je Albert Kuvezin, zpěvák a kytarista, který se řadil k četným obdivovatelům západních rockových skupin. Ovšem v době, kdy se o tuto hudbu zajímal, byla samozřejmě v zemi cenzura - proto nahrávky získával nelegálně od moskevských studentů, kteří je pašovali od námořníků, případně poslechem Hlasu Ameriky. Vlastně až s poslechem amerických bluesmanů se začal zajímat o své vlastní hudební kořeny - bifonní neboli alikvótní zpěv pastevců od Jeniseje.

Technika, zvaná koomei, je v Tuvě považována za šamanskou - při současném zpěvu dvou, tří až čtyř slyšitelných tónů, které napodobují přírodní zvuky, se člověk vciťuje kupříkladu do tekoucí vody, nebo padajících kamenů a tím, jak v sobě rozezvučí alikvótní tóny, se také vnitřně harmonizuje.

Albert Kuvezin prošel mnoha kapelami a žil několik let v Moskvě. Během pěrestrojky v osmdesátých letech se uchýlil do Sverdlovska, kde poznal fanouška elektronické hudby Ivana Sokolovského. Ti dva pak do sebe nechali narazit v plné rychlosti Kuvezinovo umění koomei s technem a nahráli raritní album Antropofagia, vydané už pod názvem Yat-Kha, ale dnes už nikdo neví, kde je mu konec.

Pravý průlom přišel v roce 1990 na festivalu Voice of Asia v kazašské Alma-Atě. Tam Kuvezin představil hudbu, snoubící v sobě tisícileté tradice a novodobou historii, a zviditelnil tak nevšední hudební kulturu bývalé země Sovětského svazu. Měl úspěch - Brian Eno, nadšen jeho nahrávkami, ocenil Kuvezina za výjimečný pěvecký výkon, z čehož prý byli na mrtvici zastánci tradičního pojetí.

Skupina Yat-Kha se zrodila v roce 1991 a o čtyři roky později vyšlo mnoha cenami ověnčené a v Helsinkách natočené album Yenisei Punk. To už Yat-Kha spolupracovali s Lu Edmondsem.
Zhenya Tkachov s šamanskými bubny a shanzi ( řekněme třístrunné banjo ), Alexej Saaia s morin huur ( druh dvoustrunného cella zdobený zvířecí lebkou ), igilem ( dvou nebo třístrunné housle ) a jeden z největších umělců koomei v Tuvě, zpěvák Aldyn-ool Seveka naplnili Kuvezinovy představy o sibiřském grunge drtícím tradiční hudbu. Pozornosti rockových fanoušků určitě neušla jejich sbírka rockových coverů z roku 2005, na níž najdete skladby Led Zeppelin i Iron Butterfly - ovšem se strunnými nástroji a zahalena do hávu koomei zní deska velmi netradičně.

Posledním počinem v diskografii, pod níž je podepsán Kuvezin coby sólista, je album Poets and Lighthouses z roku 2010, na němž se podílel opět Lu Edmonds. Jde o zhudebněné verše japonských a ruských básníků, zabalených do akustického zvuku a provázených Kuvezinovým hrdelním, emotivním a temně atmosférickým projevem. Skvělá deska, prolínající umně šamanské zpěvy a s citem naroubované rockové vlivy.

Nyní už se tedy podíváme na tři ukázky, které vám pomohou lépe pochopit, o čem že jsem to tu vlastně psala. Hezký poslech i zbytek neděle a užijte si to.

---

Z roku 2001 pochází album Aldyn Dashka. Na něm naleznete tradicionály a jedním z nich je i skladba Oi Moroz.

***

Z alba Yenisei Punk pochází píseň Solun Chaagai Sovet Churtum

***

A jako poslední ukázku jsem si vybrala Kuvezinovu skladbu z alba Poets and Lighthouses.