Tři s....Värttinä
Finsko je zemí tisíců jezer a ostrovů, nádherné přírody i hudby. Finská hudební scéna je známá především metalovým fanouškům, ale my se dnes zaměříme na folklór a podíváme se trochu do historie skupiny, která se už po třicet let věnuje nejen interpretaci starokarelských písní a poezie, ale také vlastním, folklórem silně ovlivněným písním.
Värttinä ( v překladu Vřeteno) je folková skupina, kterou založily v roce 1983 v v severokarelské vesnici Rääkkylä sestry Sari a Mari Kaasinenovy a jejich matka Pirkko. Během let se její složení měnilo - nyní se skládá ze tří zpěvaček a šesti hudebníků.
Värttinä je jednou z nejúspěšnějších a nejznámějších finských kapel world music a zažívá ohlas po celém světě. Od vydání předposledního alba Miero (vydáno na značce Petera Gabriela Real World Records) uplynulo už sedm let, ale v únoru loňského roku skupina připravila novou desku pod názvem Utu. Na ní se představil zbrusu nový člen kapely, harmonikář a klávesista Matti Kallio, basák Hannu Rantanen je jen navrátilcem z předchozí sestavy a bubeník Jaska Lukkarinen se vrací do kapely, kterou opustil těsně před turné k desce Miero, jako hostující hudebník. Tvůrkyní většiny textů je Mari Kassinen, stejně jako na posledních dvou albech a zbytek hostující sestavy tvoří Matti Laitinen (kytara, mandolina, bouzouki, mandocello), Kukka Lehto (housle) a Sakari Kukko (dechové nástroje).Než si pustíme něco z novinky, měli bychom znát alespoň zásadní mezníky v tvorbě Värttiny. První album se stejným názvem jako jméno kapely je sestaveno z karelských tradicionálů a vyšlo v roce 1987 na vlastním nákladu. Z roku 1991 pochází přelomové Oi Dai, o rok později vyšlo úspěšné Seleniko, držící se po tři měsíce v žebříčcích European World Music radio. Největší úspěch však zažila alba, vydaná v novém tisíciletí: Iki(2003) a Miero(2006). Na náš trh pronikla Värttina v roce 2005 s kompilačním albem Snow Angel, které představuje kombinaci živých a studiových nahrávek z let 1992 až 2003. Celkem vydali jedenáct studiových alb a za zmínku také stojí účast skupiny na tvorbě hudby k divadelní adaptaci Pána Prstenů, která měla premiéru v březnu 2006 v Torontu.
Hudba Värttiny zrcadlí severskou zádumčivost, oslňuje naléhavými vokály zpěvaček a kombinací hudebních stylů, které skupina absorbovala. V našich zeměpisných šířkách jsou už poměrně známí a setkat jste se s nimi mohli kupříkladu v roce 2006 na festivalu Colours of Ostrava, nebo v listopadu 2007 v pražské Akropoli. Letos k nám kapela přijede oslavit své třicetiny - v rámci mezinárodního víkendu žen se představí 22. 3. ve Vsetíně a následující den zavítá opět do Akropole.
Nyní se tedy můžeme podívat na tvorbu Finů a jak už název článku napovídá, pustíme se tři skladby. Rozhodla jsem se udělat pro vás takový malý projekt jako oživení - každou neděli bych vám chtěla představit nějakou zajímavou kapelu, či interpreta. Budu ráda, pokud se vám můj nápad zalíbí a najdete si něco, co zalahodí vašim uším.
Teď už pustíme ke slovu hudbu, jako první ukázku jsem zvolila svou oblíbenou skladbu z alba Aitara. Jmenuje se Travuska a tady je.
Další bude z roku 2000 a jmenuje se Nahkaruoska. (Čert aby se v těch finských názvech orientoval. Každopádně je to něco veselejšího)
No a poslední ukázka bude z novinky Utu. Hezký poslech a krásný celý týden.
Komentáře
Okomentovat