Robert Plant v Austrálii
Jarní šňůra Roberta Planta a jeho kapely Sensational Space Shifters po australských městech se nese opět v duchu Led Zeppelin. Po jeho nedávné zmínce o tom, že na příští rok nemá žádné plány a následném jásotu fanoušků, kteří volají po reunionu (psala jsem zde) to může vyvolávat v jejich řadách závan vzrušující naděje. Jistě k ní přispívá i propagace Planta coby hlasu Led Zeppelin a jeho podobizna na barevných plakátech, na nichž je zachycen coby Golden God ze sedmdesátých let, celý dojem ještě umocňuje. Vrací se tedy Plant opět ke svým kořenům?
Do jisté míry by tomuto faktu nahrávala skutečnost, že během koncertů v Austrálii se kapela nezabývá hudbou z jeho posledních dvou alb Raising Sand a Band of Joy. Naopak, soustředí zcela svůj um a flexibilitu do přehlídky toho nejlepšího, co za dvanáct let vzniklo v dílně Zeppelinů a poskytuje prostor k pohrávání si s tímto materiálem.Nápadité aranže s pestrou paletou zvuků překypují invencí - však v kapele má Plant jak odborníka na africkou hudbu kytaristu Justina Adamse, schopného zvukového "manipulátora" a klávesistu Johna Baggota a taktéž gambijského virtuose na housle ritti Juldeha Camaru, jenž písně koření v pravou chvíli jejich, v rockové hudbě vskutku netradičním, zvukem.
Je to tedy opět pořádný hudební kotrmelec od nedávných dob, kdy Robert Plant vystupoval s Band of Joy a musím říct, že vskutku svěží a vydařený. O Robertu Plantovi se nedá říct, že by se se bál pohrávat si s archivním materiálem. Hravost je naopak to, co jeho písním svědčí a lidé ji přijímají s radostí a nadšením. Koncerty se staronovou kapelou jsou dalším důkazem, že Robert Plant v hudbě nestárne - svěžest, přesvědčivost a špetka nezbytného humoru v jeho vystoupeních nás o tom bohatě přesvědčí. Jen škoda, že si tuto úžasnou kapelu nemůžeme vychutnat i na tuzemské půdě. Snad se to ještě poštěstí.
Spoonful, Black Dog
***
Bron Y Aur Stomp, Rock and Roll - našlapané závěrečné finále koncertu v Sydney...
Komentáře
Okomentovat