Dnes s... Pink Floyd

Docela mě samotnou překvapilo, jak jsem se trefila dnešním datem přesně do čtyřicátého výročí The Dark Side of the Moon. Ano, je to tak, tohle album dnes slaví narozeniny a to je příležitost si ho připomenout.

Pokud bychom mohli říct o nějakém albu, že je nadčasové, technicky dokonalé a až hvězdně populární i po letech, bylo by to právě osmé studiové album skupiny Pink Floyd. Mistrovské dílo fascinovalo několik generací posluchačů a vydobylo si pevné postavení v knihách rekordů, protože se v žebříčcích udrželo o dva roky déle, než jeho nejbližší konkurent. Dark Side bylo vlastně splněním floydovského snu o celosvětovém věhlasu. Ač by se dalo o všech jejich albech říci, že jsou klenoty populární hudby, přesto žádné z nich není koncepčně dovedeno k takové dokonalosti. Na každém albu Pink Floyd nalezneme stěžejní díla, přesto žádné z nich nedosáhlo masové popularity, po níž kapela tolik toužila.

---

Po odchodu Syda Barretta byla uzavřena jedna éra Pink Floyd, éra acid rocku, psychedelie a brilantních textů. Období postbarrettovské znamenalo vývoj nového zvuku, přičemž každé jejich album v tomto období bylo dalším krůčkem k The Dark Side of the Moon. I když znamenalo definitivní skoncování s minulostí, přesto nebo právě proto čerpalo z kusů, které zůstaly při nahrávání předešlých alb na podlaze střižny. Tak se na desku dostala "Breathe" z The Body, "The Violence Sequence", vyhozená z filmového soundtracku Zabriskie Point se znovuzrodila jako "Us and Them". Waters přispěl i "odpadkem" z Meddle, písní The Lunatic Song alias Dark Side of the Moon, z níž se stalo Brain Damage.

Texty k písním psal Roger Waters a - jak řekl později Gilmour - snažil se o to, aby byly jednoduché, přímé a snadno pochopitelné. Roger prosadil své koncepční vize v rámci Pink Floyd a zároveň i vyjádřil svůj pohled na svět. Svět, v němž vládne šílenství, paranoia, odcizení a smrt.

Dark Side v sobě také přirozeně spojuje narážky na Rogerův a Sydův životní příběh ( a začíná tak spojování jejich životopisů do postavy jménem "Pink", která je ústřední na albu The Wall). Ve skladbě Us and Them jsou například ostře odsuzováni generálové, kteří hrají svou válečnou hru bez ohledu na osud svých spolubližních.

Ovšem to, co nás tolik fascinuje na Dark Side, je směsice zvuků, evokujících síly hýbající moderním světem. Čas a Peníze, dvě hlavní příčiny, které mohou dohnat člověka až k šílenství. Tep srdce na počátku, synchronizované zvuky pokladen a vytrvalý tikot hodin jsou dílem tří autorů - zvuk mincí nahrál Roger doma. Alan Parsons (zvukový inženýr alba) přispěl zvukem hodin, nahraným ve starožitnictví; údery srdce, uvádějící album skladbou "Speak to Me", jsou připsány Nicku Masonovi (údajně ovšem dostal autorství jako dárek od Waterse, který později svého činu litoval).

Bez zajímavosti není ani role zpěvaček na tomto albu. Bylo to první album Pink Floyd (nepočítáme-li Atom Heart Mother), kde byly jejich hlasy zjemněny ženskými vokály. Clare Torry, jež je jednou z hostujících zpěvaček, doprovází Rickovu skladbu beze slov "Great Gig in the Sky" s takovou výmluvností, až z ní běhá mráz po zádech.

Další perličkou jsou mluvené pasáže, které jsou málo slyšitelné a srozumitelné, což bylo dáno tím, že byly posbírány od lidí, co se zrovna ve studiu nacházeli. Byli vyzváni k tomu, aby uvažovali na téma šílenství, násilí a smrt. Jeden z nich, vrátný Driscoll, má na albu i poslední zneklidňující slovo. Tlukot srdce se v závěru blíží k vybíhajícím drážkám desky a do nich zaznívají poslední slova: " Žádná odvrácená strana Měsíce neexistuje, ve skutečnosti je temnota všude..." Dodatek - "a věc, která vše osvětluje, se nazývá Slunce" - byl pro nedostatečnou uměleckou působivost vymazán.

Nesmrtelný je i obal alba - asi si dnes stěží umíme představit, že by vypadal jinak. Jeho tvůrce, slavný Storm Thorgerson z Hipgnosis, připisuje inspiraci na konečné volbě spektra ve tvaru pyramidy , která mění paprsek bílého světla v duhu, Ricku Wrightovi - chtěl, aby to bylo něco nejen jednoduchého, jasného a přesného, ale aby to mělo také vztah k světelné show skupiny. Roger Waters přispěl ještě nápadem protáhnout duhu vnitřkem obalu, vyvést ji na zadní straně a tady ji skrze prizma změnit v původní paprsek. Byl by tak zároveň znázorněn magický kruh bytí a samozřejmě to odpovídá i hudebnímu obsahu, který začíná i končí tepem lidského srdce.

Storm Thorgerson odcestoval až do Gizy v Egyptě, aby osobně nafotil záběry, které zatím znal jen z propagačních materiálů. Vypravil se k pyramidám v noci, za úplňku... Bylo to prý velmi působivé, až strašidelné, ale ohromné.

Jedno z nejdepresivnějších alb oslovilo pozitivně celý svět včetně kritiky, dobové i dnešní. Vůbec poprvé se mezi řádky objevil i Syd Barrett - bláznivý a zářivý démant - na něhož si Waters vzpomněl při psaní své písně Brain Damage. Při nahrávání příštího alba Wish You Were Here se v studiu Abbey Road objevila tlustá, holohlavá postava, v níž jen stěží bývalí spoluhráči poznávali Syda. Shodou okolností se tak stalo při nahrávání "Shine On you Crazy Diamond"...

Teď bychom si mohli dát něco hudby, ale jelikož tohle album nelze kouskovat, aby nebyla porušena vzácná kontinuita, pustíme si ho rovnou celé. Ještě bych chtěla připomenout, že v březnovém Rock&Popu vyšel obsáhlý článek, týkající se alba, se spoustou zajímavostí. Pokud byste třeba měli zájem... A teď už hezký poslech!

***