Supestár a plyšáci

Jistě znáte ty nekonečné řetězce Superstár, X-Factor a Talentmánii, které v naší malé zemičce neustále objevují nespočetnou řadu úžasně nadaných mladých lidí. Koho by nelákal pohled na to, jak se z obyčejné dívky či chlapce stává přes noc hvězda? Zkusit to může skutečně každý a díky masivní reklamě v televizi má zaručeno, že bude vidět, aniž by ještě něco dokázal.

Výhodu mají adepti, kteří jsou roztomilí, hezky se na ně dívá a jsou lehce manipulovatelní. Tedy ti adepti, kteří se nápadně podobají plyšovým zvířátkům, jimiž je zasypávají jejich prepubertální fanoušci. Pokaždé mě fascinuje, když po dvou minutách zpěvu nějaké notoricky známé odrhovačky, se k nohám štěstím zářící hvězdičky snáší desítky hraček. Čím víc jich má, tím je populárnější. Někteří jich mají tolik, že jim nestačí ruce na to, aby si je pobrali domů a vyzdobili si s nimi pokojíček.
Zajímala by mě historie házení plyšáků na interprety populární hudby. Myslím, že bude asi tak dlouhá, jako vysílání MTV. V dávných dobách, kdy ještě mladí muzikanti museli dokazovat, že něco umí přímo na pódiích, na ně žádní plyšáci nepršeli. Naopak, občas museli zažít spršku židlí, pivních sklenic, rozbitých lahví i cihel - to když mělo publikum v klubu vysokou hladinu alkoholu v krvi a žádná ochranka tehdy neexistovala. Jedinou záchranu představoval úprk do zákulisí a přemítání nad tím, co bylo špatně. Někdy byla chyba na straně kapely, jindy zase ve výběru klubu.
Dnes, kdy nám vládne všemocná televize, která určuje, čemu se dostane pozornosti a jakým směrem se má ubírat náš vkus, už tyto incidenty nehrozí. Publikum je řádně prolustrováno, zda u sebe nemá třeba půllitrovou láhev s pitím, o cihlách ani nemluvě. Plyšáci jsou samozřejmě dovoleni. Jsou hebcí, měkoučcí a i kdyby snad zpěváka trefili do hlavy, otřes mozku mu nezpůsobí. Navíc jsou nerozbitní, takže je zaručeno, že dárek se dostane k idolu, i když bude vymrštěn z páté řady zleva.

Asi proto se plyšáci stali nedobrovolnými maskoty podobných soutěží, při nichž dospívající dívky omdlévají při pohledu na nalíčené a kadeřníkem i vizážistou k nepoznání změněné finalisty. Se světáckými úsměvy, naučenými kdesi v zákulisí, s pocitem, že právě dobyli svět popmusic, se tito hošani i mladé dámy sklánějí k hledišti a děti piští radostí. Těžko už těm hvězdičkám vysvětlíte, že světská sláva je jak polní tráva a léta se nedožije. Soutěže, jako je právě Superstar, nechutně manipulují s touhou mladých stát se slavnými - bez toho, že by se museli nějak snažit. Někdy stačí k popularitě i to, že budou ze všech nejhorší - jako nám to ukazuje diváky velmi oblíbená Hvězdná pěchota.

A tak brzy zase budou obchody s hračkami plné dětí, které bloumajíc mezi regály budou přemýšlet, jestli koupit hada, opičku, nebo támhle toho medvídka s červeným srdíčkem a nápisem I Love You. Tyto nevinné artefakty budou snad tím jediným, co v budoucnu mnoha účastníkům těchto pochybných "soutěží" připomene jejich účast. A televize? Díky reklamám si zajistí příjmy alespoň do té doby, než uspořádá nový hon na "talenty" (a porotci si vydělají majlant). Bohužel je v naší zemi dost těch, kteří si myslí, že stát se slavným je tak jednoduché, jako zmáčknout kouzelný knoflík.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Až naprší a uschne, pitomci

Arthur Lee: Vindicator