Realita a snění

Realita je jako zrcadlo, sny jsou jejím ozdobným rámem.

Je tvrdá i křehká zároveň, jako sklo. Je chladná a nepoddajná, občas ji skrz špínu ani nevidíme. Když se vysype z rámu, když se roztříští na tisíc kousků, nezbyde nám, než její střípky pomalu slepit. Každý ten střep se může ostře zarýt do našeho srdce a způsobit v něm jizvu, která se pomalu hojí.

Realita, ta nekompromisní dáma v klobouku se skřipcem, ta, co nás z nadoblačných výšin srazí zpátky na zem. To je ona, ta, v níž žijeme. Těžko o ní můžeme říct, že je krásná. To slovo jako by se k ní nehodilo.

Bývá tvrdohlavá, neustále ji máme na očích a nutí nás, abychom se s ní poprali. Občas jsou na ni naše síly krátké a tehdy je na nás, abychom byli ti moudřejší a smířili se s ní. Když totiž s tou paní nic nepořídíme, musíme ji přijmout takovou, jaká je. Někdy je to těžké. Pak jsme to my, kteří se trápíme a Realita se nám tiše vysmívá.

Považuje se za Pravdu a Skutečnost, ale to je jen zdání. Může být i pěkně zkreslená. Ale abychom jí nekřivdili, jsou to vždy jen lidé, kteří nám přinášejí její pokřivený obraz. Když se na sebe díváme v zrcadle, taky nemusíme vždy vidět to, jak ve skutečnosti vypadáme. A tak je to i s Realitou.

Snění naopak je rozevlátá dívka s dlouhými vlasy. Modrooká, s lehce přivřenými víčky, s ústy jako plátek růže. Snění je krásné a mladistvé, je nespoutané, bezbřehé, svobodné. Realitě se nepodobá, občas na ni jako rozpustilec vyplázne jazyk a se smíchem utíká pryč. Realita si to ovšem nenechá líbit a Snění pronásleduje. Sen, ten malý ohníček nadšení, se někdy rozplývá pod jejím přísným pohledem, ale stává se také, že se do Reality převtělí. To se pak ta komisní paní rázem promění a rozehřeje! Není nic krásnějšího, než proměnit sen ve skutečnost...