Korálky

Přetržená stuha myšlenek,

chatrná jak podzimní list.

Zlomená jak suchý oddenek,

kdopak by chtěl ji znovu spříst.

Něžná zeleň úkryt skýtá,

krůpějím jak z perleti.

Slunce už vstává, právě svítá,

vše zaskví se v jeho objetí.

---

Jen na chvíli svoji krásu,

některá z perel vyjeví.

Když popustíš uzdu pánu času,

možná pak mnohé objevíš.

Teď všecičky barvy duhy,

ve světle jasně zazáří.

Dodají mysli tvé jisté vzpruhy,

vyloudí úsměv na tváři.

Kéž by všechno vzpomínání

bylo jak korálky měňavé.

To bychom potom bez ustání

hledali jen ty laskavé.