Třicet dva let od úmrtí Johna Bonhama
Právě dnes si připomínáme výročí úmrtí Johna Bonhama, bubeníka Led Zeppelin. Bonham, přáteli zvaný Bonzo, se udusil ve spánku vlastními zvratky po požití neuvěřitelného množství alkoholu - celkem odpovídajícímu čtyřiceti odlivkám vodky - a bylo mu pouhých dvaatřicet let.
John byl bubeníkem se zcela unikátním stylem hraní a jeho schopnosti vytvářet na basový buben složité vzorce, byly doslova průkopnické. Už v době svých začátků byl pověstný svým razantním až barbarským úderem, který byl často příčinou, proč kapela, se kterou zrovna hrál, už nedostala další nabídku k vystoupení. Bonzo byl prostě příliš hlasitý - v počátcích Led Zeppelin ho Jimmy Page často musel krotit, když se mu zdálo, že vypouští moc energie, což překáží jeho kytaře a Plantovu zpěvu. Později se Bonzo naučil držet své vášně na uzdě a jeho bicí dokonale korespondovaly s Pageovou představou vyjádření hudby jako světla a stínu.To, jaký byl Bonham bubeník, se částečně odráželo i v jeho osobnosti. Hřmotný chlapík s klukovskou duší, upřímný přítel, milující manžel i otec dvou dětí se dokázal během několika okamžiků změnit v běsnící tornádo, před kterým každý raději prchal do bezpečí. Známé jsou historky, které vylíčil ve své knize Schody do nebe cestovní manažer Zeppelinů Richard Cole - Bonham byl nevyzpytatelný, zvlášť, když se napil. A pil čím dál víc, zřejmě proto, aby zahnal narůstající stres a stesk po domově.
Některé z Bonzových vylomenin už takřka přešly do rockového folklóru - jako například ta, kdy vtrhl na pódium během koncertu Jeff Beck group, převzal bubny a za zvuku písně "The Stripper" se vysvlékl donaha. Na závěr mu Beck strčil do zadku mikrofon - celou záležitost řešili policajti, kteří Bonza zatkli. Ovšem Bonham se dokázal proměnit i ve Zvíře, které rozmetalo na padrť všechno, co mu přišlo pod ruku - ať už to byly televizory, které padaly z oken hotelových pokojů, nebo rovnou celé jejich zařízení.
Bonham zkrátka zacházel ve výtržnostech dál, než všichni ostatní z kapely, i když na hudbě se to neprojevilo. Hudba byla prioritou a Johnův přínos a podíl na tvorbě písní byl významný a nezvratný. Snad proto nikdo nebral varovné signály měnící se Bonzovy psychiky vážně.
V posledních letech Led Zeppelin bylo znát, že Bonhamův zdravotní stav není nejlepší. Kromě alkoholu měl problém s drogami a na jednom z německých koncertů během léta 1980 dokonce zkolaboval.
Ve středu, 24. září 1980, započaly zkoušky pro nadcházející americké turné kapely. Nikdy už k němu nedošlo - během zkoušek i po nich na oslavě v Pageově novém domě ve Windsoru se Bonham opil tak, že o sobě nevěděl. Jeho asistent ho uložil do postele a nechal ho, aby se z toho vyspal. Druhý den dopoledne našli nový cestovní manažer Benje LeFevre a basák John Paul Jones Bonzovo bezvládné tělo. Přivolaný lékař už jen konstatoval, že jeho smrt byla zaviněna nešťastnou náhodou - ve špatné poloze se ve spánku slavný bubeník udusil.
Kapela bez Bonhama ukončila svou činnost, nemělo smysl hledat někoho, kdo by ho nahradil. Byl plnohodnotným spoluautorem, který pomohl vytvořit nezaměnitelný zvuk jedné z nejlepších rockových kapel v dějinách.
Moby Dick - Royal Albert Hall 1970 (Londýn)
Komentáře
Okomentovat