Robert Plant & Strange Sensation : Funny in My Mind (I Believe I'm Fixin' to Die)
Plantova láska k bluesovým velikánům mississippské delty a obdiv k hudbě Ameriky šedesátých let se asi nejvíc projevily na albu, nazvaném Dreamland. To vyšlo 16. června roku 2002 ( v Americe až v červenci), tedy v době, kdy Robertu Plantovi táhlo na čtyřiapadesátku. Možná si proti svým o generaci mladším spoluhráčům ze Strange Sensation mohl připadat jako starý prďola, což vtipně podotkl v rozhovoru pro magazín fRoots, ale zase oproti nim měl jednu velkou výhodu - zažil rozmach bluesové muziky na britské scéně v šedesátých letech a dokonce ji pomáhal i utvářet.
Robert Plant vybral pro své album hudbu, kterou sám obdivoval - mezi deseti písněmi původního vydání jsou pouze tři, pod kterými je jako výlučný autor uveden spolu se svou novou skupinou. Dalších sedm písní je oslavou jeho lásky k hudebníkům, jako byl Bukka White, Tim Buckley, Robert Johnson, Arthur 'Big Boy' Crudup, či Alexander Lee Spence. V jednom rozhovoru v roce 2005 Robert prohlásil, že jsou na světě písně, které jsou natolik vynikající, že vzbuzují u ostatních muzikantů žárlivost a tak, i když sám napsal hodně dobrých skladeb a jako autor má stále svým fanouškům co nabídnout, tohle byl nejlepší způsob, jak vzdát hold svým vzorům.
V populární hudbě dnes už jen málokdy můžeme slyšet něco opravdu nového a svěžího, neokoukaného. V podstatě se spousta autorů obrací do minulosti tím, že vykrádá slavné riffy, obměňuje je s novými postupy a nakonec je předloží posluchačské veřejnosti jako své dílo. Dělo se to dříve, děje se to stále. Princip vypůjčování je v hudbě znám odedávna. Ale je rozdíl v tom, kdo a jak to dělá. Pokud je někdo i dnes schopen převléknout staré bluesové standardy, nebo například tak slavné skladby, jako byla Hey Joe Williama Robertse (ano, to byl původní autor, Jimi Hendrix píseň pouze proslavil) do nového hávu, pokud je schopen dodat jim svým hlasem naléhavost a nové kouzlo a tato práce ho inspiruje k psaní své vlastní hudby a textů, pak je to činnost záslužná. Robert Plant vlastně vytáhl z pokladnice světové hudby pár svých oblíbených, lidmi už zapomenutých kousků, oprášil je a trochu opracoval, aby se znovu mohly rozzářit svou ukrytou krásou. A povedlo se mu to moc dobře.
***
Originál Bukka White
Komentáře
Okomentovat