Proč nám je všechno jedno?

Kolik podob skrývá to zdánlivě obyčejné rčení Je mi to jedno! Zkusíme se podívat na to, co všechno může vyjadřovat.

1. Nepřítomnost vlastního názoru, neschopnost zvolit z několika možností, lenost, strach z toho, že naše volba někoho popudí.

Tohle bývají dost časté příčiny, proč tohle slovní spojení používáme tak často. Jejich počátky můžeme vystopovat už v dětství. Pokud nám rodiče nedovolili projevit svobodně vlastní názor a ubíjeli nás argumenty, že ten jejich je jediný správný a nejlepší, můžeme i v dospělosti mít podvědomý strach z projevení svých myšlenek a názorů před ostatními. Pramení z toho, že když jsme byli odmítnuti vlastními rodiči, co by teprve říkali kamarádi, sousedé, spolupracovníci! Tak je pohodlnější čekat, co řeknou druzí a přizpůsobit se.

Z téhož soudku pochází naše nerozhodnost při volbě z více možností. Člověk, který nemá vlastní úsudek a spoléhá příliš často na druhé, mívá problém vybrat si to, co by bylo pro něj nejlepší. Takoví lidé se často stávají oběťmi různých podomních obchodníků se štěstím i aktivních prodavačů v tržnicích. Stačí pár lichotek a už tají, už podléhají a v tu chvíli je jedno, že ten kabát (deku, nádobí, jiného dodavatele elektřiny) vůbec nepotřebují. Vždyť ti hodní lidé to s nimi myslí dobře! Podobně jako kdysi rodiče. Nechají sebou manipulovat, protože se nikdy nenaučili aktivnímu odporu. A pokud se mu naučí, je to až po několika hořkých zkušenostech, z nichž některé je mohou přivést až na pokraj zoufalství.

Lenost a flegmatičnost je další příčina, proč nám bývá všechno jedno. Proč přemýšlet, když myšlení tolik bolí! Radši se podřídím, budu mít klid. S takovými lidmi je pak těžké pořízení hlavně ve společném soužití, protože je jim jedno, jak se budou trávit Vánoce, kam se pojede na dovolenou, na jakou školu dát děti, či jak zaplatit složenky za byt. Tihle lidé rádi nechávají všechny starosti na svém protějšku a pokud se jim něco nelíbí, nenavrhnou žádnou jinou variantu řešení. Nespokojenost dají najevo únikem ze vztahu, ať už skutečným, nebo takovým, že se uzavřou do sebe. A to už se vlastně dostáváme k druhému bodu a tím je...

2. Lhostejnost a sobectví

Starej se o sebe a nedívej se na druhé! Nezajímá mě, co dělali druzí, zajímá mě, co jsi dělal ty! Chvályhodné věty, které pronášeli naši rodiče. Ano, starej se o sebe... ale co když to vezmu tak, že mě nebude zajímat, že děti z vedlejšího bytu chodí ven s modřinami, nebo že starou paní, upoutanou na lůžko systematicky okrádá její pečující sousedka?

Dnešní společnost je zaměřena na potřeby jednotlivce. Rozvíjí se sobecké zájmy, cílené jen na nejbližší rodinu. A někdy zachází tak daleko, že ani rodina není na prvním místě. Na prvním místě jsem já! Jedním z příkladů budiž situace po rozvodu, kdy druhý rodič dokáže dítě vymazat ze svého života - a to jak fyzicky, tak i finančně. Těchto příkladů ve svém okolí vidím dost a dost, nakonec, zažila jsem je sama na vlastní kůži.

3. Neznalost a neinformovanost

Neznalost neomlouvá. Bohužel je hodně lidí, kterým je jedno všechno, včetně toho, kdo bude ve vládě. Stejně je to fuk, volit budeme buď komunisty, nebo ODS. Je to jedno, ne?

Jenže tihle lidé, kterým bylo všechno jedno, pak nejvíc nadávají. A když se jich zeptáte, co udělali pro to, aby věci byly jinak, řeknou, že na nich nesejde.

Tento přístup určitě nahrává tomu, kam jsme to dnes v politice dopracovali. Je pravda, že dnes převládá naštvání a rozčarování z toho, co se u nás děje, ale tím, že nám to bude jedno, nic nezměníme.