Kar aktér

Dneska si rozebereme slovo charakter. Už když se na něj podíváte pořádně, zjistíte, že se vlastně skládá ze dvou slov - char a aktér. Teď můžete namítnout, že slovo char neznamená nic. Omyl. Char je jméno francouzského supertěžkého tanku, používaného v druhé světové válce. A copak asi má společného s charakterem? Hned vysvětlím.

Původně se měl jmenovat Kar, což je ovšem označení pro slavnostní smuteční hostinu. Francouzská záliba v ch a morbidní souvislosti zapřičinily zjemnění tohoto původně německého výrazu, který už dnes můžeme najít jen v křížovkářských slovnících.

Kdo je to aktér, to asi všichni víme. Aktér je herec, účastník akce. Tedy volný překlad slova charakter by mohl být účastník smuteční hostiny. A jsme u jádra věci.

Podle mě je tohle vysvětlení logické. Na pohřbu a následném smutečním obřadu v kruhu rodiny a přátel se hodnotí a vyzdvihují charakterové přednosti zemřelého. Všichni vzpomínají na to, jaký to byl úžasný člověk, který každému pomohl, byl poslušným a vděčným synem (dcerou), věrným manželem (manželkou) starostlivým otcem (matkou), spolehlivým zaměstnancem (zaměstnankyní), dobrým a ochotným sousedem a známým. Teď se můžeme pozastavit nad tím, jak je možné, že svět opouštějí houfně lidé tak dobří. Četla jsem na tohle téma zajímavou teorii, že lidé se sklonem pomáhat druhým, lidé obětaví, pracovití a hodní jsou ohroženi stresem daleko víc, než lidé, kteří myslí jen na sebe, jsou líní, sobečtí a neochotní. A stres je, jak známo, jednou z hlavních příčin nemocí.

Tak by se mohlo zdát, že je opravdu lepší být ten zlý sobec. Nebudou nás trápit problémy světa, budeme se zabývat jen sami sebou a budeme využívat druhé ke svému prospěchu. Jenže, pokud se takto chováme, většinou se žádný kar nekoná. Kdo by ho taky dělal, když nemáme žádné opravdové přátele, jen obchodní partnery.

Je tedy jasné, že čím víc přijde na pohřeb kar aktérů, tím lepší charakter většinou člověk měl. Netýká se to doslova státníků a známých osobností - v této souvislosti ovšem nelze nevzpomenout na pohřeb Václava Havla, což byl člověk dobrý, pevných morálních zásad, a také to bylo vidět v počtu truchlících.

Dodala bych k tomu jediné. Když přijdeme na svět, pláčeme a ostatní se usmívají. Kéž by to bylo naopak, až z něj jednou budeme odcházet!