Tajný ctitel

Na téma Tajemství mě napadla krátká básnička, inspirovaná starými časy. V té době bylo tajemství ženské krásy pro muže daleko víc dráždivé - ženy nechodily odhalené, jako dnes a to bezesporu vydražďovalo mužské představy o mnoho víc. Dnes, kdy na každém rohu můžeme spatřit dívku, co má výstřih tak hluboký, že si nikdo ani nemusí její vnady představovat (protože je vidí jako na dlani), nebo dívku se sukýnkou tak krátkou, že jí z ní vykukuje kus zadnice (ne vždy je to libý pohled), jsou muži rozmazlení a nemají žádnou fantazii.

Líbí se mi staré filmy s Oldřichem Novým, který vždy představoval dokonalého gentlemana a profesionálního svůdce. Zkusila jsem si představit, jak by se asi takový muž, coby tajný ctitel, vyznal z citů k dívce, která se mu líbí. A jak to dopadlo, to si můžete přečíst v celém článku.

---

Ó jak jste krásná, drahá má,

když kotníček váš bílý

mihne se mi před očima!

Pak zmizí zas v tu chvíli.

Ó jak jste něžná, kouzelná,

váš úsměv mi hlavu plete,

Když na láskyplná slova má,

odpovíte: "Ale jděte!"

Dnem i nocí jen o vás sním,

o vaší jemné kráse.

Snad alespoň jednou uzřít smím,

růži za vaším pasem.

Zmítám se touhou odhalit,

co oko mé zatím tuší.

Nechci však hanbu uvalit,

na vaši čistou, něžnou duši.

Až půjdete cestou kolem nás,

uslyším zas váš perlivý smích.

"Bože, jen duši mou od hříchů spas",

tiše pro sebe tajný ctitel si vzdych.