Regina Spector - What We Saw From the Cheap Seats

Po čtyřech letech přichází okouzlující Regina s novinkou, která opět potvrzuje její pěvecké a skladatelské kvality. What We Saw From The Cheat Seaps je šesté studiové album, na němž můžete obdivovat osobitý projev a styl této newyorské písničkářky s ruskými kořeny.
Když jsem zde před zhruba dvěma měsíci psala o nové desce, byly v éteru k poslechu teprve dva singly All The Rowboats a Don't Leave Me. Pokud byste z nich vycházeli a představovali si v jejich duchu celé album, byli byste možná při poslechu novinky překvapeni stejně jako já. Ovšem musím přiznat, že mé překvapení bylo příjemné - každým dalším poslechem se dojem z alba umocňuje a získává si mě čím dál víc. Regina zkrátka není žádná prvoplánová hvězda, co produkuje cajdáky; je to osobnost každým coulem. Mohla bych se donekonečna rozplývat nad jejím hlasem, který dokáže uhodit na tu správnou strunu posluchačovy duše a dokáže vzít za srdce svou upřímností. Regině musíte věřit každé slovo, které zazpívá, každý tón, jež vyloudí ze svého klavíru. Její písně mají v sobě hloubku, což v je v popovém území, na němž se pohybuje, nebývalé.
Desku otevírá Small Town Moon, zprvu poklidně jen za doprovodu Reginina piána a jejího hlasu. Vzápětí se ovšem přidává celá kapela a postupně přebírá vedení. Na poměrně malé ploše ani ne tříminutové písně Regina vystřídá několik poloh svého hlasu, jak je ostatně na novince zvykem, od komorní až po naléhavou.
Následující Oh Marcello, v níž Regina zpívá některé pasáže s italským přízvukem, je rozkošně rozverná krátká skladba. Je to píseň, která potvrzuje mou myšlenku, naznačenou při popisu prvního songu - Regina dokáže v jedné kratičké skladbě rozpracovat mnoho témat, takže si místy připadáte, že posloucháte několik různých písní.
Dostáváme se k Don't Leave Me (Ne Me Quitte Pas). Jednoduchý, opakující se rytmus a melodie, která je v druhé půli skladby oživena dechovou sekcí, ji pasují na nejméně zajímavý moment alba. Píseň nepostrádá jistou lehkost a hravost, což ji spolu s jednoduchým podkladem předurčuje na jeden z pilotních singlů. Rádia si přijdou na své.
Firewood je otočka o stoosmdesát stupňů. Posmutnělá klavírní skladba s vyzrálým Regininým projevem, nádherná melodie na pozadí jejího dokonalého frázování.
Patron Saint začíná krásně jednoduchým klavírním motivem a postupně odhaluje další svá kouzla. Platí tu to, co už jsem psala - nudit vás tohle album rozhodně nebude a písně se díky svým různobarevným náladám a motivům jen tak neoposlouchají. Naopak, budou vás lákat k dalšímu a dalšímu zkoumání.
How je melancholie, co se rozpouští na jazyku svým sladkým smutkem. Kýčovitost byste tu ovšem hledali marně, to není deviza, kterou by Regina disponovala. Emoce prýští z každého tónu.
All The Rowboats, další ze singlů. Výrazná píseň poháněná syntezátory a beaty, s poetickým textem a hravým ukončením, silně korespondujícím s její silou a naléhavostí.
Ballad Of A Politician zaujme netypickou melodičností, vyvěrající z Reginina ruského původu. Je to vlastně taková krátká agitka.
Nejsilnější skladbou alba je bezesporu Open. Výtečná klavírní kompozice vás vezme za srdce, hluboce oduševnělý hlas evokuje posvátnou chrámovou atmosféru, která se v závěru skladby takřka hrozivě promění. Regininy vokální experimenty zde překvapí nejednoho jejího fanouška. Vynikající!
The Party je naproti tomu rozverná a veselá skladba, což čiší z každého jejího tónu i z hlasu Reginy, která působí, jako by se při zpěvu usmívala. Působí jako odlehčení po předchozí hluboké skladbě.
Jessica je závěrečná píseň, ukolébající a něžná. Probudí v nás trochu smutku nad tím, že už je konec. Ovšem my, na rozdíl od Jessicy, můžeme desku přehrát znovu.
Novinka What We Saw From The Cheat Seaps je album dospělé ženy, která dozrála do stádia, kdy ví, co chce. Je plné harmonických melodií, není podbízivé, má patřičnou dávku originality. Regina neumí točit špatná a podprůměrná alba. Možná nové album postrádá hity, ale zato vás zcela jistě překvapí širokou škálou pocitů a nálad, které ve vás vyvolá. A to je v dnešní době velký dar, kterého bychom si měli vážit. Díky za to, Regino!
Celkové hodnocení : 9,5/10


Open
***
Firewood

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Až naprší a uschne, pitomci

Arthur Lee: Vindicator