Všudypřítomná

Krása je v poupěti stolisté růže,

krása je ve vůni letního vzduchu.

Pohledem na krásu svlékám se z kůže

a žasnu nad ní nahlas i v duchu.

Krása je v toku řeky stříbřitém,

co píseň dojímavou nám zapěje.

Krása je v oblázku, jež se s úsvitem

zaleskne na dně na znamení naděje.

Krása je v paprscích, co tváře zahřejí,

když chlad a smutek jim úsměv vzal.

Až k srdci proniknou, k radosti svádějí,

díky nim roztaje všechen chmur i žal.

Krása je v nevinném pohledu dítěte,

když s důvěrou k nám zrak svůj upíná.

Krása je v heboučkém kožíšku kotěte,

co pod tvým dotekem něžným usíná.

Krása je v hudbě, co v žilách koluje,

jak ve větvích stromů míza živoucí.

Melodie krásná tvé smysly vzrušuje,

emoce vytrysknou jak pramen horoucí.

Krásné jsou věci, co vidíme v okolí,

jen někdy je příliš daleko hledáme.

Dívat se pozorně přece vůbec nebolí,

tak mnoho věcí krásných zas poznáme.