Veršovaná hádanka číslo 2

V prvním díle veršované hádanky jsme zjišťovali hudební styl a musím konstatovat, že tento díl zůstal nevyřešen. Pátrání se zúčastnily Eruvie a Livien a bohužel ani jedna nepoznala, jakýže styl jsem měla na mysli. Můžu prozradit, že Livien byla hodně blízko, ale přehlédla jeden detail a totiž, že housle nejsou nástrojem, který by mohla slyšet ve hře starých bluesmanů. Takže - nechávám zatím tento díl ještě otevřený, pokud by to někdo chtěl zkusit a přidávám nový. Budu se snažit do budoucna psát tak, aby bylo pro vás zadání srozumitelné a abych předešla nedorozuměním, způsobeným mou chaotickou povahou (pokud jste ovšem sami chaotici a nepřečtete si to pořádně, neručím za výsledek:-)).

Dnes tedy hádáme jméno osobnosti a myslím, že to bude jasné, jak facka.

Legendou světovou se stal,

v své době byl všech pódií král,

však loni tomu bylo dvacet let,

co předčasně opustil tento svět.

Nemoc zákeřná ho skolila,

zanechal tu po sobě kus díla,

pojďme si teď říci slov pár,

o tom, jak kdysi začínal.

Už odmala měl velké nadání,

pro sport, malbu i zpívání,

v chlapecké škole, kam poslán byl,

tyto své vlohy zúročil.

Tam vznikla jeho první skupina,

byla to zatím dětská hra nevinná.

Hráli písně známé pro přátel pár,

on si vzal klavírní party na paškál.

Když po pár letech školu opustil,

a s rodinou do Anglie se přemístil,

bylo mu právě dvacet let.

Jako každý mladý chtěl poznat svět.

Hudební scéna v té době byla bouřlivá,

konec let šedesátých v Londýně zažívá.

Ve škole potkal pár kluků, co kapelu měli,

však sláva je míjela, snad že nebyli smělí.

Chyběly jim nápady i originalita,

to bývá k úspěchu cesta trnitá,

on to vzal do svých hlasivek zkrátka,

a pootevřel k cestě vzhůru vrátka.

Však zatím se jim štěstěna schovává,

je to prostě ženská - potvora vrtkavá.

Chvíli jim trvalo, než se podařilo,

sehnat producenta pro své dílo.

Kritika však s lichocením šetřila,

jejich nadšení svými řečmi dusila.

Podle nich neuměli ani hrát,

snad by to za ně zahrál automat.

Jak ale víme, pánové z hudebního tisku,

bývají zaslepení a jen melou na pysku.

Hezká řádka alb byla jimi pohřbena,

jejich autoři jim pak nepřišli na jména.

Tak stalo se, že za nějakých pár let,

vzali někteří z nich svá slova zpět.

To už kapela svůj vrchol zažívá,

fanoušci třesou se, až jim král zazpívá.

Jeho hlas zazněl i v Barceloně,

při olympijských hrách na stadioně.

Bohužel už jen ze záznamu zněl,

protože rok před tím odešel.

Dnes už zůstalo nám jen vzpomínání,

poslech desek, koncertů a přiznání,

že ač se o to hoši zbylí vehementně snažili,

nikým dalším už svého kolegu nenahradili.