Slash - Apocalyptic Love

Když se vrhnu na poslech nějakého nového alba, přestává pro mě na nějakou dobu existovat svět. První náslech bývá takový zkušební, druhý potvrdí, jestli se k němu budu ještě vracet, při třetím už mám pár oblíbených songů, čtvrtý, pátý a další - už mi to v hlavě šrotuje, sedmý... pokud se propracuju tak daleko, většinou už to musí být deska, která mě hodně zaujme. V případě Apocalyptic Love od Slashe a jeho doprovodné kapely The Conspirators byly tyto podmínky splněny, proto jsem se rozhodla přidat svůj malý postřeh na jeho adresu. Pokud máte rádi poctivý rockový zvuk jako ze starých časů, trochu afektovaný hlas Mylese Kennedyho a brilantní Slashovy riffy a kytarová sóla, budete nejspíš tímto albem nadšeni. Apocalyptic Love je jako vystřižené z učebnic rocku a představuje skvělou ukázku muzikantského umu, feelingu a improvizací. Kromě Slashe a Kennedyho, který podle nedávných spekulací měl nahradit Roberta Planta na turné Led Zeppelin (což se samozřejmě nekonalo), na albu uslyšíme baskytaristu Todda Kernze, jež momentálně kromě Slashe spolupracuje s kapelou Sin City Sinners a bubeníka Brenta Fitze, o němž se Slash vyjádřil ve smyslu, že je jeden z nejlepších, se kterým kdy měl tu čest hrát.
Nahrávání alba probíhalo prakticky naživo, což se projevuje především ve skvěle zachyceném zvuku a atmosféře. Působí celistvě, vyrovnaně a přímo překypuje skvělými aranžemi. Písně jsou svěží a vyzařují správné nadšení pro muziku, jaké bylo samozřejmé na deskách starých rockových kapel. Slash je v opravdu vynikající formě, kapela šlape jako hodinky - prostě není tu skoro nic, co by se dalo vytknout.

Nebudu se zde zabývat jednotlivými skladbami - spíš jsem chtěla "vypíchnout" pár písní, které mě osobně oslovily nejvíc. Je to trochu oříšek, protože jak už jsem psala, album je vyrovnané a opravdu bych na něm nenašla slabší kousek.
Jednou z takových zajímavých skladeb je téměř punkově znějící One Last Thrill. No More Heroes je zase výsledkem kolaborace mezi Kennedym a Slashem, jeden z prvních signálů toho, že jim spolupráce bude fungovat. Pomyslným vrcholem alba je nejdelší skladba Anastasia s překrásným akustickým úvodem, jež po chvíli přechází do promyšleného (a proměnlivého) rockového nářezu. Za pozornost ovšem stojí i následující Not For Me, která na ni takříkajíc plynule naváže. Jde o výraznou píseň s nezvykle něžným úvodem, po němž ovšem ke slovu přijde opět kvílící kytara i hlas. Far And Away je poctivá rocková balada, snad trochu klišoidní, ale s perfektním rozjezdem v závěru a album příhodně uzavírá svižný kousek s názvem Shots Fired.
Celkově hodnotím osmi a půl body z deseti.

Playlist alba:
1. Apocalyptic Love
2. One Last Thrill
3. Standing in the Sun
4. You're a Lie
5. No More Heroes
6. Halo
7. We Will Roam
8. Anastasia
9. Not for Me
10. Bad Rain
11. Hard & Fast
12. Far and Away
13. Shots Fired

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Až naprší a uschne, pitomci

Arthur Lee: Vindicator