Moje nová kamarádka

Ve čtvrtek večer přijela na návštěvu Lucie, což mě moc potěšilo, protože jsme se viděly naposledy v březnu při našem výletu na koncert Rise Against. Návštěva samozřejmě proběhla v duchu popíjení dobrých, tu mírně, tu více alkoholických nápojů, drbání a také oblíbeném pokuřování vodní dýmky. Ve dvou se to lépe táhne, a tak jsem dopředu koupila dva balíčky tabáku - meruňkovou a melounovou Nakhlu a kokosové uhlí a hned ve čtvrtek v pozdní noční hodinu dala uhlík na sporák a chtěla napustit vodu do vázy. Ovšem jaké bylo mé překvapení, když se tělo mé staré dobré vodárny rozpadlo na dvě půlky! Chvíli to vypadalo, že budeme muset naši oblíbenou nezdravou zábavu zabalit, ale to bychom nebyly ženské chytré, abychom si neporadily. Lepicí páska je u nás osvědčený prostředek na opravy všeho druhu, takže provizorně slepená vodárna za chvíli už ochotně pobublávala.

Hned druhý den jsme se vypravily pro náhradní tělo vodní dýmky. A narazily jsme na problém! Tělo nebylo k dostání. A protože jsem se odmítla vzdát své neřesti a chtěla jsem si koupit něco hezkého, rozhodla jsem se zfleku, že si pořídím novou kámošku. Lucie mi na ni přidala pár peněz a vybraly jsme jednu moc krásnou - přesně tu, co jsem předtím obdivovala ve výloze.

Tedy ne že bych nepotřebovala súrne spoustu jiných důležitých věcí - jenže já si radši dělám takové nerozumné radosti.