Letní festivaly a hudební zážitky

Léto, muzika, dobrá společnost, nezapomenutelná atmosféra a zážitky - to je hlavním tahákem většiny českých hudebních festivalů. Na to, jak jsme malá zemička, jich máme na výběr víc než dost, od těch nejznámějších a zahraničními hvězdami nabitých, až po ty lokální a méně známé. Zdá se, že hudbymilovný turista si musí z té přebohaté nabídky vybrat a spokojeně si notovat při pročítání jejich programů.

Trávení prázdnin mezi pódii zlákalo před několika lety také mě. I když jeden z největších festivalů u nás v Česku se koná právě v mém rodném městě už jedenáct let, až do roku 2005 jsem se na něj nedostala ani jednou. Ovšem mělo to změnit jedno jméno, které se objevilo v seznamu účinkujících hned v únoru. Náš festival ohlásil, že v červenci 2006 přijede legendární zpěvák Robert Plant se svou tehdejší skupinou The Strange Sensation.

Tohle bylo jedno z mála jmen, které by mě mohly přinutit jet kamkoliv a sehnat peníze na lístky kdekoliv - byla jsem tedy šťastná, že první otázku nemusím řešit a tu druhou, vzhledem k tehdejším příznivým cenám, taky ne. Koupila jsem tři vstupenky snad hned druhý den poté pro sebe a své děti a od té doby se mnou doma nebyla řeč.

Dlouhých pět měsíců jsem žila v opojení z toho, že si zopakuji nezapomenutelný zážitek z prvního Plantova koncertu, který jsem absolvovala rok předtím v Praze. Ale kromě toho jsem začala zjišťovat, že mě zaujala spousta dalších jmen, chystajících se k nám do Ostravy. Jedním z prvních, co jsem pro sebe objevila, byl Salif Keita - malijský zpěvák a kytarista a později se přidaly i další pro mě doposud neznámá jména.

Nikdy předtím jsem se moc nezajímala o muziku z jiných kontinentů, než je Evropa a Amerika - byla jsem typický posluchač, který je zažraný do pár svých oblíbených kapel a poslouchá rockové rádio Hey, co bylo skvělé, než ho o pár let později zprznili. Najednou jsem začala objevovat úplně jiné hudební světy a jejich krásu. Těšila jsem se čím dál víc, samozřejmě převládalo těšení na ten jediný a zásadní koncert, ale už jsem začala chápat, že návštěva festivalu Colours of Ostrava bude jedním velkým výletem do neznámých hudebních končin.

Musím říct, že mě mé očekávání nezklamalo - hned první den jsem se zamilovala do Finska a folkové Varttiny, jejíž koncert byl pro mě zlatým hřebem prvního festivalového dne. Znělé hlasy zpěvaček a jejich radostné i zadumané písně čerpají z finské přírody, karelských legend a folklóru. Dodnes mi v hlavě zní jejich Seelinnikoi, které jsme v refrénu zpívali spolu s nimi ( i když finština je tedy vhodná na zlámání jazyka). Dalším objevem byl sobotní odpolední koncert Gogol Bordello v čele s ukrajinským Cikánem Eugenem Hutzem, který publikum řádně rozpálil a ve večerních hodinách přibyl do řady nezapomenutelných hudebních výletů Salif Keita a jeho atmosférické vystoupení s ženskými sbory. To jsem ještě nevěděla, že úplně stejnou volbu koncertů měl i Robert Plant, který k nám do Ostravy přicestoval už v sobotu, aby si vystoupení svých oblíbenců mohl také vychutnat.

Samozřejmě v centru mého zájmu zůstával jeho nedělní koncert, který jsem si v odpoledním horku poctivě vystála, abych byla v první řadě. I když mi sluníčko pražilo nepřetržitě několik hodin na hlavu, přesto jsem nelitovala a hudba z posledního alba Mighty Rearranger mi vlila tu správnou šťávu do žil. Nechyběly ani staré hity kapely Led Zeppelin v novém provedení skvěle sehrané kapely a celý tento hudební výlet uzavřel mou první festivalovou kapitolu.

Když se za tím tak zpětně ohlédnu, vlastně musím poděkovat hlavně Robertu Plantovi za to, že jsem začala zajímat o hudbu z různých koutů světa. Skrz hudbu lze totiž taky cestovat, poznávat nové zvyky a hlavně kulturu - přímé setkání na koncertech je velmi působivé. Od roku 2006 každé léto cestuji pomyslně pomocí hudby po celém světě - letos navštívím malijské Tamikrest a Bassekoua Kouyate, slavného hráče na ngoni. Norsko-Dánský projekt Euzen mě také zaujal na předloňském ročníku Colours of Ostrava, kde vystoupila jako jedna z vokalistek jeho protagonistka Marie Franz. Dále se letos těším na koncerty protagonistů, jako je Bobby McFerrin, francouzské zpěvačky Zaz, což je správně obyčejná holka s úžasným hlasem a projevem, pro který bývá srovnávána s Edith Piaf. Samozřejmě je jich daleko víc, všechny jsem ještě nestihla poznat a těším se na nové zážitky a rozšíření obzorů.

Myslím, že právě festivaly mohou být jednou z cest, jak poznávat nové země a jejich kulturní bohatství a je možné, že právě díky tomu se jednou odhodláte navštívit nějaký vzdálený kout země. Já se v letošním roce chystám do Maroka a doufám, že se mi povede navštívit tamější festival Taragalt, což bude úžasná událost už jen pro ten pocit být tam. Asi nemusím dodávat, že touha navštívit Maroko u mě vyplynula také z hudby...

Závěrem bych všem, kteří se letos také chystají cestovat za hudbou a s její pomocí, chtěla popřát jen ty nejlepší zážitky, dobrý zvuk a dobré lidi kolem sebe. Hezké festivalové léto!