Kult krásy v moderní hudbě
Často si kladu otázku, kdy se změnilo vnímání krásna v hudbě, a to jak toho skutečného hudebního prožitku, tak i vzhledu protagonistů. Kde jsou ty časy, kdy lidi poslouchali muziku, protože jim dodávala pocit sounáležitosti, jejím prostřednictvím objevovali svět, tříbili si vnímání a jitřili emoce. Své idoly, kteří by mnohdy nesplňovali dnešní požadavky na estetično, vídali na koncertech a uznávali především jejich muzikantské umění. Vzhled byl až na druhém místě - důležitý byl právě prožitek a ztotožnění se s myšlenkou, kterou se jim muzikanti snažili předat pomocí své hry.
Ono to vlastně není ani nic divného, v dobách, kdy se muzikanti vyskytovali v televizi jen sporadicky a videoklipy byly vzácností, lidé chodili skutečně jen na muziku. Asi málokdo by chtěl vyhazovat peníze za to, aby se mohl kochat krásou zpěváků, kytaristů nebo bubeníků. Pokud byl koncert nepovedený, neváhali fanoušci dát najevo svou nespokojenost s mizerným výkonem. Hudebníci byli z pódia často doslova vypískáni, nebo vyhnáni létajícími předměty, které přímo ohrožovaly jejich bezpečnost.
S nástupem komerce, s masovým rozšířením videoklipů a později i s nástupem internetu, hudba utrpěla. Snadná dostupnost a povrchnost, zaměřená především na vizuální stránku, způsobily masový úpadek hudebního vkusu. Samozřejmě i dnes existují lidé, kteří navštěvují koncerty a poslouchají muziku právě proto, že jim dává něco víc, než jen lesklé pozlátko. Ale mladí posluchači se většinou spokojí s módní vlnou puberťáckých idolů s hezkou tvářičkou, které po krátké době (až jim odroste generace fanynek a fanoušků) vystřídají noví a neokoukaní. Vyrobit hvězdu je dnes snadné - opravdu stačí jen umělá krása, nebo naopak vzhled rozkošného rebela (či rebelky). Taková budoucí hvězdička se objeví v nějakém pořadu, kde se hledají talenty - což je podle mě další ze způsobů, jak zabít skutečnou muziku. Hvězdička s hezkou image (kterou jí ještě pomohou upravit stylisti) pak zapěje pár notoricky známých hitů a pokud se jí povede zlomit srdce pubertálních fanoušků, je cesta nahoru otevřena. O koncerty nikdo nestojí, stačí nahrát nějaké album, které se zaměří na trh a hlavně natočit pár videoklipů. Tam se objeví rozjuchané mladé tvářičky kupříkladu v hravé bezstarostnosti někde na pláži (samozřejmě náležitě odhalené pro větší efekt) a je vymalováno. S počtem shlédnutí na Youtube stoupá i popularita těchto produktů a děti radostně klikají na Facebooku na tlačítko To se mi líbí.
Je to smutné, alespoň tedy pro mě, jakožto milovníka hudby (teď bych se zdráhala použít slovo poctivé). Patřím totiž ještě k těm, kteří neváhají utrácet za oblíbené desky, jen pro hudbu samotnou. Potřebuji v ní slyšet něco víc, než jen tóny - emoce, prožitek, jistou dávku originality a hlavně hudebního entuziasmu.
Nechci moralizovat a házet všechny do jednoho pytle - jistě i dnes je hodně lidí, kteří hledají v hudbě víc, než jen krásné tváře. Ale když se podíváte na internet a na to, co dnes "frčí", zjistíte, že je to opravdu ubohá snůška povrchnosti. Snad alespoň někteří časem zjistí, že fyzická krása je trochu málo a začnou v hudbě hledat něco víc.
Robert Plant - Darkness, Darkness
Tahle skladba je kupříkladu jednou z těch, které považuji za krásné.
Komentáře
Okomentovat