Cesty trochu jinak - létající lékař

Cestování, léto a dovolená - to je jistě příjemné vytržení z všedního života. Je jedno kam, hlavně ujet stereotypu a nabrat nové síly někde v přírodě, nebo u moře. Cílem mého článku ale není popisovat letní radovánky. Jak už mám ve zvyku, rozhodla jsem se napsat o úplně něčem jiném.

Cestování totiž nemusí být spojeno jen s rekreací. Jsou mezi námi tací, kteří hodně cestují i pracovně. Teď nechci mluvit o byznysmenech, nebo politicích. Chtěla jsem se zmínit o lidech, kteří si za svůj zápal a odvahu cestovat do míst, které bychom jako turisté asi těžko navštívili, zaslouží obrovský obdiv.

Vždy jsem si vážila lidí, kteří se dokázali obětovat pro druhé, nadšence pro humanitu, kteří bývají okolím někdy považováni za exoty. Možná si někteří z vás řeknou, že se nás problémy třetího světa nedotýkají a že je zbytečné se jimi zabývat. I takové názory u nás někteří lidé stále mají. Ale já si myslím, že pokud se člověku dostalo toho štěstí, že může žít v relativním blahobytu, měl by si toho vážit a umět se podívat i na problémy těch, kteří to štěstí neměli. Narodili se v zemích, sužovaných hladomory, válkami a přírodními katastrofami. Chybí jim vzdělání, musí často od dětského věku pracovat za nelidských podmínek, mnozí z nich jsou sirotci a nemají žádnou oporu rodiny.

Abych se dostala k jádru věci - v časopise Lidé a Země, který si pravidelně kupuji, jsem tento měsíc objevila krásný článek o humanitárním lékaři Rastislavu Maďarovi. Zaujal mě natolik, že jsem si ho musela číst několikrát a dokonce jsem propadla myšlence, že bych sama také ráda takto pomáhala lidem. Vlastně mám k tomu blízko, protože moje práce se lidmi zabývá.

Rastislav Maďar měl už od dětství sen, že bude zachraňovat nemocné děti. Popud k tomu mu dal dokument v televizi, kde na vlastní oči viděl utrpení hladovějících dětí ve východní Africe. V dospělosti se skutečně stal lékařem a po čase, kdy pomáhal prostřednictvím různých organizací, se rozhodl vytvořit dobrovolnické sdružení International Humanity, které využívalo každou darovanou korunu ve prospěch chudých a nemocných. Členové sdružení pracují na úkor vlastního času i peněz a vše, včetně letenek, si platí ze svého. Jaký je to rozdíl proti politikům, kteří si nechávají své cesty hradit ze státní pokladny.

Na světě je spousta extrémně chudých zemí a organizace International Humanity se zaměřuje na ty nejchudší, o kterých veřejnost nemá povědomí. Podmínkou ovšem je, aby nebyly v přímém ohrožení válečným konfliktem - to z důvodu bezpečnosti dobrovolníků. Cílem jejich činnosti je zejména zdravotní péče, osvěta a také školení místního personálu a vzdělávání dětí. V zemi, kde se rozhodnou působit, zůstávají dobrovolníci po dobu nejméně pěti let. Za tu dobu stihnou vyškolit spolupracovníky z řad místních obyvatel a zavést systém, který bude fungovat i bez přímé přítomnosti Evropanů.

První záchranná mise se odehrála na Šrí Lance, kde v roce 2004 řádilo ničivé tsunami. Zasáhlo mě líčení beznaděje lidí, kteří se ocitli bez domova a osiřelých dětí, které pod vlivem traumatického zážitku ztratily schopnost vyjadřovat své emoce. Mnoho z nich nebylo schopno mluvit a hrát si. Teprve terapie, při které dostaly papír a pastelky, pomohla dětem vyjádřit své pocity. Mnoho z nich kreslilo mrtvé lidi ve vodě ještě několik měsíců po katastrofě...

Dnes se i díky působení humanitárních pracovníků situace na Šrí Lance dostává pomalu do normálu. Všechny projekty, včetně zdravotnického, se dostávají zpět do rukou tamních pracovníků a na obyvatelích je vidět, jak si každé pomoci váží.

Ale i v odlehlých částech Afriky má bílý lékař těžkou službu. Ve vesnicích nejsou laboratoře, a tak se musí spolehnout jen na své znalosti a intuici. Problém je také s pacienty - mnozí nejsou s to popsat své potíže a vůbec komunikovat s lékařem. Bývají negramotní, neznají rizika nákaz a navíc se s nimi nedomluvíte bez místního tlumočníka. Ten je velmi důležitý, protože dělá prostředníka mezi lékařem a pacientem. Je nutné, aby pacient porozuměl léčbě a dokázal užívat předepsané léky tak, jak mu bylo nařízeno. Je to nejen v zájmu jeho zdraví, ale také to pomáhá šetřit peníze na léky pro další lidi. Pokud se správně stanoví diagnóza, ušetří se peníze za testy, které jsou velmi nákladné a hradí se z dárcovských financí. U některých pacientů musí lékař velmi těžce zvažovat, zda jejich léčba není jen zbytečným plýtváním peněz - to jsou případy, kdy je šance na přežití téměř nulová. Pokud by se rozhodl zachraňovat takového člověka, veškeré léčebné náklady hradí z vlastní kapsy. Dojal mě příběh pacientky, která trpěla těžkou tuberkulózou, ale přesto dostala šanci. A stal se zázrak - po roce přišla zdravá a vděčná svému zachránci poděkovat.

Je mnoho zemí, do kterých jezdí lékař Rastislav Maďar se svým týmem pomáhat. V současnosti je to například Mosambik a jihovýchodní Kongo. V těchto zemích nepracuje žádná mezinárodní organizace a k vidění jsou zde děti, které vlivem hladovění sotva stojí na nohou. Jejich břicha jsou plná vody a trpí šeroslepotou v důsledku nedostatku vitamínu A. Pokud takové dítě nedostane pomoc, zakrátko umírá. Smrt dětí je něco, na co si žádný člověk, ani ten nejotrlejší, nikdy nemůže zvyknout. Ale je důležité si ji nepřipouštět příliš k srdci, protože jinak může s touto prací skončit a vrátit se domů.
Je úžasné, že existují na světě lidé, jako je Rastislav Maďar. Přezdívají mu létající lékař a jeho nadšení, které z něj doslova vyzařuje, strhlo mnoho dalších jeho známých, pacientů a spolupracovníků. Není dnes zvykem nezištně pracovat pro druhé - i když odměna je obrovská. Jsou to zachráněné životy lidí, kteří by bez pomoci zemřeli. Kéž by takových lidí bylo na světě víc!

Pokud máte zájem podívat se na krátký profil létajícího lékaře, klikněte zde.

V článku byly použity informace z časopisu Lidé a Země, červen 2012

zdroj obrázku