Hudba je lepší než čokoláda
Znáte ten pocit - na jazyku máte čtvereček čokolády, necháváte ho pomalu rozpouštět v ústech a vychutnáváte si tu slast. Tělem se rozlije příjemné vzrušení, je to skoro jako láska. Ale jen skoro...endorfiny, které se vám po požití jednoho kousku dostanou do mozku, nevydrží působit moc dlouho. Proto, pokud si chcete přivolat další vlnu rozkošných sladkých pocitů, musíte sahat do obalu pro stále nové a nové čtverečky, až náhle zjistíte, že jste ji snědli celou. Pak většinou přijde vystřízlivění a výčitky : "Copak jsem to zase udělala? To se neumím ovládnout? Místo, abych si vzrušující sladkost užívala po kapkách, chovám se jako nenasyta."
Nejhorší je, že tahle vášeň se neobejde bez následků. Většinou si jich začínáme všímat brzy - jsou to nevzhledné tukové polštářky, co se usazují všude tam, kde je nechceme. Proto je možná lepší někdy nechat Milku, nebo Studentskou pečeť ležet na polici ve spíži a obrátit se k jiným zdrojům sladkosti - k hudbě. Ta nás nejen obohatí o vzrušující pocity, ale navíc má ještě tu skvělou vlastnost, že se po ní nepřibírá.
Jenže - je tu jeden problém. Zatímco čokoláda funguje bez nějakého našeho přičinění - stačí si ji jen dát do pusy a ona už dělá divy sama - hudba nás vyžaduje celé a soustředěné. Pokud chceme dostat odměnu v podobě lehkého opojení, jiskřivých hvězdiček před očima a blaženého mrazení v zádech, musíme se jí cele oddat a podlehnout jí.
Samozřejmě to nejlépe funguje u písní, ke kterým nás pojí příjemné vzpomínky - třeba na lásku, se kterou jsme si tyto písně vychutnávali a přitom se věnovali jeden druhému.
Ale nejen tyto písně mají tu moc - pokud se dokážeme opravdu odpoutat od vnějšího světa a zaposlouchat se do tónů krásné (ať už poklidné, či dravé) melodie, budeme odměněni bohatým citovým zážitkem. Je třeba se jen naučit je vnímat a nechat je, aby se dostaly přes naše uši až k srdci.
Ne každá hudba tohle dokáže, je třeba správně vybírat. Pro mě je cenná ta, která mě osloví, při níž ztichnu jako pěna a s napětím očekávám každý příští tón, každý záchvěv, ta, která mnou prostupuje. Bezduchá a jednotvárná melodie má stejnou hodnotu, jako levná náhražka, kterou někdy vidíme v obchodech v krásných obalech a která se tváří jako pravá čokoláda. Ale když ji rozbalím a dám kousek do úst, otřesu se nechutí a celá tahle nádhera letí do odpadků. A příště už si dám pozor, do kterého regálu sáhnout.
Enjoy
Komentáře
Okomentovat