Ve světle reality

Je konec romantickému žvatlání a rozplývání se nad krásami života. Teď vás čeká návrat do kruté reality, syrová výpověď o tom, jak u nás ještě dnes žijí lidé. Lidé? Je otázkou, jestli si tento titul vůbec zaslouží.

Fotografie, které zde vložím, jsem pořídila při výkonu svého povolání - nebudu vám prozrazovat, odkud přesně pocházejí. Tyto záběry jsou obrázkem kultury jednoho etnika, které se neustále ohání svými právy a jakýkoliv požadavek na to, aby se chovali slušně, považují za rasismus. Je pravdou, že nelze všechny házet do jednoho pytle a taky nelze tvrdit, že to, co uvidíte, je jen jejich dílem. Bohužel mezi nimi žijí i takzvaní bílí Cikáni, kteří jsou někdy ještě horší.

Tento obrázek jsem pracovně nazvala kontrast. Všimněte si toho krásně rozkvetlého stromku vedle skládky.

***

Uvnitř domu je zátiší s letáky.

***

To pravé teprve přichází. Tady bývalo dříve sociální zařízení. Dnes slouží místo kontejneru. Všimněte si též umělecky vyvedených dveří. Vskutku avantgarda.

***

---

On tady někdo používá zubní pastu? A ta decentně zabalená plenka také působí tak spořádaně.

***

Mám jen jediné pojmenování - hnus.

***

Dovedete si představit, že byste do takových míst chodili vykonávat svou potřebu? Všimněte si, že umyvadlo už někdo dávno vytrhl ze zdi, zůstala jen trubka. A já jsem taky Trubka.

***

Zde je wécé, společné pro tři rodiny. Ani jedna se neobtěžuje vzít do ruky hadr a uklidit ten svinčík. Splachovač dávno nefunguje, splachuje se kyblíkem. Nepředstavitelný smrad vám přes monitor bohužel nemůžu zprostředkovat.

Pokud jste vydrželi až sem, tak vám gratuluji. Hezké, že ano?