Světlo a stín
Tak, jako se střídá noc a den, světlo a tma, tak i v životě se objevují období, zalitá sluncem a radostí a také méně šťastné chvilky. Ty rádi přirovnáváme ke stínu, temnotě, co naplňuje naši duši a přejeme si, aby jich bylo co nejméně. Ale život není jen prozářený sluncem, to by byl neuvěřitelně nudný. Jak bychom se mohli radovat z úspěchu, kdybychom nikdy nezažili zklamání?
Mám ráda léto a slunce. Jenže všeho moc škodí. Když sluneční paprsky spalují zemi a vedro je k nesnesení, většinou se uchyluji do stínu stromů a nepohrdnu ani chladem, jaký bývá ve starých kamenných budovách. Příroda a zvířata také trpí, je-li suché a horké léto - tráva je spálená, stromy a květiny vadnou, zvířata vyhledávají stinná místa a trochu vody na uhašení žízně. Zkrátka - slunce je dar života, ale když je ho přespříliš, může být prokletím.Stejné je to i v životě. Pokud jím proplouváme bez obtíží a stále se nám vše jen daří, začne nás brzy "pálit dobré bydlo", skoro jako by nám hořelo pod zadkem. Určitě jste už slyšeli o lidech, kterým všechno vycházelo, měli se jako v bavlnce, ale přesto nebyli šťastní. Dlouhý pobyt na výsluní je unavil a otupil tak, že už nebyli schopni se z ničeho opravdově těšit.
Když se nám něco nepodaří, nebo narazíme v životě na problém, bývá to výzva. Výzva k tomu, abychom se postavili k problému čelem, naučili se něco nového a poučili se ze svých chyb. Člověk, který si myslí, že je nemá, ničí své okolí sebestředností a sobectvím. Až ve chvíli, kdy se mu stane něco opravdu zlého, většinou i takový sebestředný člověk procitne a začne si vážit toho, co mu život přinesl. Každý z nás potřebuje občas stín, aby dovedl ocenit světlo.
Funguje to ale i opačně. Pokud člověka stíhá neštěstí za neštěstím, rána za ranou; utápí se v smutku a přitom zoufale touží po světle. Vždyť bez něj by vše živé zahynulo, stejně tak i lidská duše. Nemůže být jen uzavřená ve tmě, musí růst a k tomu se potřebuje radovat.
Utrápení a negativní lidé už svým povahovým založením podvědomě přitahují to špatné. Jakmile se spustí lavina zla, svezou se po ní další a další ničivé události. Pak už není úniku z bludného kruhu a někdy to končívá tragicky - tam, odkud už není návratu.
Co jsem tím chtěla říct - ve všem je třeba vyváženosti. Příroda je moudrá a zařídila střídání ročních období - nadějné jaro, léto zrání, chmurný a nostalgický podzim a mrazivou zimu, kdy vše živé odpočívá pod sněhem a ledem. To je přírodní zákon, který musíme respektovat, ať už chceme, nebo ne. Je to jeden z těch zákonů, které se vyplatí ctít, protože jeho platnost je prověřena staletími.
Pokud se v životě střídá smutek s radostí a bolest se štěstím, je to přirozené. Dovedeme si pak lépe vychutnat a více vážit toho hezkého. Když přijde něco, co nás srazí na kolena, víme, že bude zase líp. Umíme se zvednout a jít dál za světlem.
Světlo a stín v krásné rovnováze můžeme vypozorovat i v hudbě. Když se v písni střídají nálady - jásavé melodie se prolínají s tichými pasážemi - je to nádherně obohacující. Každý z nás potřebuje nejen vzpruhu a povzbuzení, ale i zklidnění a rozjímání. Právě to v hudbě nacházíme, a proto je vlastně i ona takovým prolínáním světla a stínu.
***
Bez světla není stínu,
bez deště vláhy není,
bez ohně není dýmu,
bez vzduchu je k zadušení.
Bez tónů hudba nezní,
bez rytmu srdce nebije.
To dobré si z toho vezmi,
než tě šeď a nuda zabije...
Led Zeppelin - Down by Seaside (Physical Graffiti)
Komentáře
Okomentovat