Spoutaná ústa

Má ústa tichá a nemluvná,

(i mozek strnul v pozici off)

jen z očí hledí výmluvná

změť myšlenek a krásných slov.

Spoutaná provazem konvence

učena tiše v řadě stát,

nevyčnívat a málem se

bát usmívat a plakat snad.

Zvyklá říkat jen ano a nikdy ne,

protože tak se to přece sluší,

(proč se mi zdá, že se pomine,

kdo popírá svou vlastní duši).

Jednou se ústa vzbouřila

a řekla to, co chtěla,

to, po čem dlouho toužila

svobodně pověděla.

Bylo to jako blesk, co udeří

z čistého nebe na zem,

vyhodili mě ze dveří

a řekli, že jsem blázen.

***

Robert Plant - Ship of Fools