Mé zraněné Ego

Horlivostí jsem se včera

praštila o zeď do čela.

Pak přiletěla včela,

žihadlo v zadku měla.

Ten bodec mi pak včela,

potvora, zapíchla do těla.

Jakoby nevěděla,

jaká to bude mela.

Bylo to jak rána z děla,

bolestí jsem se chvěla,

rukou jsem praštit chtěla,

do míst, kde byla ta včela.

Zlostí jsem zasupěla,

bodanec zoufale třela,

valný účinek neměla,

ta moje snaha smělá.

Jako bych málo měla,

že už jsem praštěná zcela,

jedna rána do mého čela,

moje Já zcela potřela.

Už jsem to nevydržela,

docela sprostě zaklela,

stala se ze mně megera,

co smrt tvora zamýšlela.

Včela, co před chvílí pěla,

už jenom zabzučela,

natáhla se a oněměla.

Dobře jí tak, má, co chtěla!

Neberte tak vážně zcela,

co jsem vám tu pověděla,

ona totiž ta chuděra,

žádnou újmu neutrpěla.

(všechno jsem si vymyslela)

zdroj obrázku