Jak voní vzpomínky

Vzpomínky voní jako louka,

když obleče se do žluta.

Lehounce na ní větřík fouká,

já v trávě běhám vyzutá.

Voní jak drobné kvítí bílé,

cos mi vždy nosil potají.

Chtěla bych vrátit krásné chvíle,

vzpomínky v nose mě lechtají.

---

Teď na babičku vzpomenu si,

na její vůni skořice.

Na chuť její domácí husy,

to byla tenkrát tradice.

Ve vanilkovém opojení,

zavzpomínám si na svátky.

To jsme bývali spokojení,

cukroví, a pak pohádky.

Je to vše tak snadné a prosté

vzpomínky se mi vybaví.

Můžu je cítit třeba posté,

už se jich nikdy nezbavím.

Nemějte, prosím, za zlé mi to

že můj verš tu city postrádá.

Občas i takové jelito,

může být lásky náhrada.