Hudba coby součást lidské historie
V mém dnešním zamyšlení jsem se chtěla věnovat otázkám, které jsou pro mě dost důležité: Co pro lidi vlastně hudba znamenala a znamená? A jakou úlohu měla a má v životě člověka?
Vím, že spousta "starších" posluchačů se ráda vrací v muzice do dřívějších let - tehdy byla víc vnímána jako živý organismus, který měl hmatatelnou podobu černých kotoučů, anebo později originálních kompaktů. Jejich poslech pak byl téměř posvátnou činností až rituálem a skupiny podobně smýšlejících a hudebně zaměřených fanoušků vytvářely jakousi novou víru, v níž na místo Boha dosazovaly kytaristy, zpěváky a bubeníky obdivovaných kapel. Je zajímavé, že hudba byla pro moderního mladého člověka stavěna často na úroveň náboženství. Vždyť si jen vzpomeňme, jakou revoluci v tomto směru rozpoutali třeba The Beatles - davy pološílených dětí, které si v extázi trhaly vlasy jen proto, že mohly být na chvíli v blízkosti svých idolů. Tady vlastně nešlo ani o to, jak a co skupina hraje, šlo spíš o davovou hysterii a možnost zúčastnit se společné "mše", kterou byl jejich koncert. Ale vnímání hudby a sounáležitosti se skupinou není jen doménou moderní doby... tyto pocity jsou staré jako lidstvo samo.
V životě pravěkého člověka hudba určitě zaujímala čestné místo. Byla součástí slavnostních rituálů, právě tak jako její doprovodná činnost - tanec. Stejně jako malířství a sochařství je hudba jedním z nejstarších umění na Zemi. Z prehistorie existuje nespočet nálezů nejen jeskynních maleb zvířat a lidí, sošek, představujících kořist, nebo sloužících k uctívání, ale i pradávných hudebních nástrojů. Byly jimi opracované úlomky kostí s uměle vytvořenými dírkami, které jsou doloženy už z období mladšího paleolitu. Stejně tak se dají v nálezech z této doby najít různá hliněná chřestítka a později i keramické bubny.
Hudba lidem sloužila k upevnění vztahů v tlupě a také k potvrzení jejich síly. Rituální tance a zpěvy provázely lovce, chystající se vyrazit za kořistí a také válečníky, bránící své území před vetřelci. Byla to důležitá součást jejich života, protože pomocí jednoduchých rytmů a melodií se bojovníci naladili na 'stejnou vlnu' a získali lepší synchronizaci, což jim později mohlo přinést úspěch.
Válečníci a lovci, kteří byli hudebně a pohybově nadanější, než jejich kolegové, měli také všeobecně větší úspěch u něžného pohlaví. Umění udržet rytmus, hbitě se pohybovat a zpívat bylo vnímáno jako záruka, že daný člověk je schopný, vitální a zdravý. Proto byl také předpoklad, že i jeho potomstvo bude životaschopné a pro společenství se stane posilou, ne přítěží. Nadání k vymýšlení textů a melodií bylo zase zárukou skvělé inteligence. Tady určitě hudba zafungovala jako součást přirozeného výběru.
Do dnešních dnů si uchovaly přírodní (zdráhám se použít slovo primitivní, protože v mnohém bychom se od nich mohli učit) národy hudbu a tanec jako součást své kultury a dějin. A vlastně nejen přírodní národy - vždyť i my máme lidové písně, které leccos vypovídají o naší historii a o tom, jak u nás lidé dříve žili. Ale v případě těch národů, které jsem měla na mysli, se hudba stala součástí legend. Neměli vlastní písmo a tak jedinými nosiči, na kterých se uchovávaly jejich dějiny a vzpomínky, byly písně.
Ty vyprávěly bohaté a poetické příběhy o lidech, zvířatech i o vzniku světa, tak, jak si ho hudebníci představovali. Byly to mýty, z nichž některé se uchovávají jako cenné poklady v textech a melodiích těchto zapomenutých kultur dodnes a občas se jim podaří proniknout i k našim uším. Hudba těchto národů se nazývá dnes moderně world music a její představitelé se snaží udržet své tradice a předat je dál - i do našeho světa, plného technických vymožeností a odlidštěné kultury. Do světa, který pomalu přestává vnímat krásy přírody a souznění s ní.
Geoffrey Gurrumul , nevidomý Aboriginec z ostrova Elcho na severu Austrálie, zpívá tradiční tisícileté legendy svého národa.
Moderní hudba je zaměřena převážně na mladé lidi a proto se také věnuje tématům, která jsou jim blízká. V naší západní kultuře je to především láska, co bývá motivem mnoha písní. A jak jde doba kupředu, je třeba přitvrdit - otevřená sexualita se tedy demonstruje i v odvážných videoklipech. V těch se to jen hemží spoře oděnými zpěvačkami, smyslně se kroutícími do rytmu a zpěváky, dávajícími na odiv své materiální bohatství množstvím zlatých řetězů na krku a přítomností několika aut. Mnohdy bývají tyto klipy především více či méně skrytou reklamou na různé zboží a působí tak na mladé lidi i na jejich touhu co nejvíc se podobat svým idolům.
Potřeba ztotožnění u mladých je důležitá. Mají také silnou potřebu své ztotožnění sdílet s ostatními. Dříve se tak dělo při společném poslechu desek a kazet, dnes k tomuto sdílení hudby poslouží Facebook a tlačítko To se mi líbí. Pokrok jde kupředu a nelze ho zastavit, to samozřejmě. Ale v případě hudby, dnes propagované a útočící na naše smysly z médií, je tento pokrok spíš smutnou připomínkou toho, že lidem stačí k uspokojení jejich hudebních choutek opravdu málo. Tytam jsou doby, kdy se cenila originalita a schopnost tvořit zajímavé melodie i texty - dnes se písně podobají jako vejce vejci. Samozřejmě, kdo chce, najde výbornou hudbu i dnes. Jen je škoda, že ta je spíš Popelkou a nedostává se jí takové pozornosti posluchačů, jakou by si zasloužila.
Komentáře
Okomentovat