Chráněná slova

Skrz víčka slunce prosvítá,

na dno své duše se potápím,

co čeká mě, je velká neznámá

a možná se už nikdy nevrátím.

Skryta před vnějším světem,

hladina myšlenek se rozčeří.

Jako písek v bouři, jako vítr,

co světlo stíhá, než se sešeří.

Uvnitř té studny mých pocitů

náhle se zjevila slova,

která tam na louce rozkvetla,

zbarvená do nachova.

Netrhej květy, co vyrostly

na něžné louce tvých přání,

zbyla by z nich jen hrstička

popela, co svíráš v dlani.

***

Některá slova ztrácejí své kouzlo, sotva je vyřkneš nahlas...

Nejkrásnější jsou, když rozkvétají v tvém srdci.

Robert Plant - Song To The Siren