Cenzura vkusu existuje

My starší si jistě vzpomeneme na doby, kdy byli umělci u nás lustrováni komisí, složenou z vážených soudruhů, bdících nad blahem vytříbeného vkusu pracujících. Ti jim pak nemilosrdně a bez legrace vraceli texty, obsahující "závadnou" tematiku - samozřejmě se zaměřovali především na "protispolečenské živly", to znamená na ty, kteří se neztotožňovali s režimem a otevřeně či skrytě jej kritizovali. Mnozí z nich pak byli odsouzeni k dlouholetému zákazu činnosti, nebo donuceni opustit republiku, což se týkalo zejména hudebníků a spisovatelů.

Dnes je sice cenzura nepřípustná, ovšem to neznamená, že by neexistovala vůbec. Co se týče našich sdělovacích prostředků, občas se zdá, že propagují jen to, co se jim hodí do krámu. V hlavním vysílacím čase uváděné stupidní pořady, hledající Superstár, Hlasy a Talenty spolehlivě pohřbí kvalitní, leč v pozdních nočních hodinách vysílané koncerty a hudební dokumenty. Naposledy jsem se podivovala nad tím, proč televize uvádí koncert Neila Younga v časných ranních hodinách, když je zřejmé, že každý normální člověk většinou musí v noci spát. Ráno totiž zpravidla jde do práce, nebo do školy. Asi je to proto, že tento program by v hlavním vysílacím čase neměl sledovanost.

Cenzura v pravém slova smyslu to samozřejmě není, jen nenápadné odsouvání do pozadí a upřednostňování pitomin. Ale máme tu svobodu volby - stačí zmáčknout kouzelné tlačítko a pitominu vypnout. O jednoho diváka víc, nebo míň, to už píplmetry ani nezaregistrují. A hlavní stejně je, že má zaplaceny koncesionářské poplatky.

Ono se správně říká, že masa potřebuje ke své spokojenosti chléb a hry. S chlebem je to bídné - je drahý a navíc díky přidaným starým zbytkům často rychle zplesniví. Hry už taky páchnou zatuchlinou, ale pořád se snaží vzbuzovat dojem čerstvosti bez přidaných aditiv. Velkohubé vychvalování přihlouplých seriálů, nekonečných hudebních soutěží a nezábavných pořadů je až k smíchu. Ale zřejmě se tomu takhle směje málo lidí. Ti, co se nesmějí a baští tu chutnou krmi, pomáhají vytvářet obrázek vkusu většiny dnešní společnosti.

Karel Kryl - Demokracie (pravdu máš, Karle, bohužel ve všem a platí to stále)