V zrcadle - mýty a pověry o vzhledu

Znáte vtípky o krásných a hloupých blondýnkách? A průpovídky o tom, že obézní lidé bývají dobrosrdeční? Pokud by tohle byla pravda, tak v Parlamentu zasedají skoro samí dobráci. O významu vzhledu na povahu člověka vzniklo tolik fám, že se v tom jen čert vyzná.

Tak třeba vlasy - traduje se, že blondýny jsou hloupé, naivní, něžné a křehké. Naopak proti tomu prý bývají černovlásky vznětlivé, tvrdohlavé a samostatné. O hnědovláskách se tvrdí, že jsou věrné a zrzky jsou vášnivé, divoké, sexy a nespoutané.

Jenže je tu kámen úrazu. Dnes si každá žena může napatlat na hlavu co chce, takže pokud byste se řídili genetickým ovlivněním povahy barvou vlasů, mohli byste se krutě splést.

Moje barva vlasů je kupříkladu definována jako pochcaná sláma. Najdete v ní odlesky blond, zrzavé i světle hnědé. Měla jsem v životě období, kdy jsem s barvou svých vlasů byla nespokojená, a tak jsem poprosila svou kamarádku a spolupracovnici v jedné osobě, aby mi ji změnila. Mělo se tak stát u kamarádky doma a jaká barva to tehdy byla, to si nevzpomínám, ani kdybyste mě zabili. Na co si však pamatuju přesně, bylo to, co se na mé hlavě objevilo po tomto domácím pokusu. Jeden pohled do zrcadla mi naznačil, že pokud nechci chodit kanálama, musí mi kámoška tu hrůzu na hlavě přebarvit. Kamarádka měla záchvat smíchu, ale mi bylo do pláče při pohledu na mou oranžově zbarvenou kštici, která připomínala barvu tehdejších telefonních přístrojů.

Prosila jsem kámošku na kolenou, ať jde do drogerie a koupí mi něco, co tu hrůzu překryje. Ta se nakonec nade mnou smilovala a v záchvatech smíchu odběhla do blízké prodejny, kde koupila hnědou barvu. Ta nakonec překryla křiklavou oranžovou a ze mě byla hnědovláska. Bylo to poprvé a naposledy, co jsem se pro něco takového rozhodla.

Od té doby si ponechávám svou přírodní barvu a při občasných návštěvách kadeřníka se naparuji pýchou, když se mě ptá: To máte svou barvu? Hezká a zajímavá...

Takže jste asi pochopili, že barvou vlasů se při určování povahových vlastností člověka (nebo spíš ženy, protože jsem ještě nečetla o tom, že by mužům nějak barva vlasů ovlivnila charakter) řídit nemůžeme.

Dalším takovým mýtem jsou oči - barva a jejich postavení ve tváři. Modré oči prý mívají lidé, kteří jsou citliví a netouží po kariéře. Ha, blud. Co já znám modrookých kariéristů, kteří by vám nejradši vrazili nůž do zad.

Nositelé hnědých očí bývají naproti tomu označováni jako vytrvalí, cílevědomí, ambiciózní a rozhodní. Jsou rozumní, štědří a věrní a v kariéře bývají úspěšní. Tolik dobrých vlastností najednou. Zrcadlo, zrcadlo, proč nemám hnědé oči? Třeba bych konečně dostala rozum a přestala psát nesmyslné články na téma týdne.

Zelené oči naproti tomu nejsou takové terno. Jejich nositelé údajně bývají tajemní a smyslní, dokážou přitáhnout pozornost a v lásce mají velké nároky. Bývají však také neupřímní, falešní a mstiví (jako kočky zelenoočky).

Abych objasnila, moje barva očí bývala doma nazývána kafe, bronz do zelena. Takže mám asi od každého trochu, jen ta cílevědomost a úspěch v kariéře mi chybí.

Samozřejmě je nesmysl podle barvy očí určovat charakter člověka, navíc dnes si každý může koupit barevné kontaktní čočky a mít třeba každé oko jiné, nebo mít oči červené, žluté, fialové, co já vím.

Také podle polohy očí se hádá povaha člověka - ten, kdo má oči blízko sebe, má údajně úzký pohled na svět, oči daleko od sebe mají naopak liberálové.

Těchto vzhledových fám a pověr je mnoho - také se můžete zaměřit na nos a zjistit, jestli jste zvědaví, duchovně zaměření, nebo přecitlivělí, nebo na čelo, které na vás prozradí, jestli jste inteligentní. Tedy jen v tom případě, že ho máte dost vysoké.

Co mě ale v poslední době úplně šokovalo, bylo to, že prsty na rukou mohou prozradit vaši sexuální orientaci. Přečetla jsem si, že pokud jste heterosexuálové, je váš ukazováček delší, než prostředníček. Hned jsem se samozřejmě podívala na svou ruku - a zhrozila se. Celá léta mám dojem, že se mi líbí chlapi a já jsem zatím asi lesbička! Můj prostřední prstík to na mě prozradil. Došlo to tak daleko, že si ode mě kolegyně v práci začaly odsedat... Ach jo, kdybych radši nečetla tyhle hloupé pověry! Žila bych v blahé nevědomosti a všechno by bylo, jak má být.