Co se ve škole nenaučí ani učitelé

V mém posledním článku na téma týdne Co nás ve škole neučili jsem se chtěla věnovat této problematice z trochu jiného úhlu pohledu. Zatím se tady objevovaly články, ve kterých jsme si stěžovali, že nás škola nepřipravila dostatečně na to, co nás v životě čeká. A nebo články, ve kterých jsme popisovali zážitky a situace, ve kterých jsme se ocitli školou nepřipraveni a museli jsme se tedy s problémem poprat sami.

Já se teď pokusím zamyslet nad školou z pohledu učitele. Snad se mi to povede - oba mí rodiče pracovali dlouhá léta ve školství, a tak jsme doma o učitelských problémech často diskutovali.

Učitelské povolání je nesnadné a dalo by se říct v mnohém rizikové. Přece jen, mít svěřeno vzdělávání budoucí generace je úkol přetěžký a je k němu třeba kromě vědomostí, získaných studiem i určitá trpělivost, železné nervy a láska k dětem. Pokud to tak není a student se rozhodne pro toto povolání jen z důvodu prázdnin a volna během roku, nemůže být nikdy dobrým učitelem.

Ono je to někdy lidmi tak vnímáno - jó učitel, ten se má. Odučí si svých pět šest hodin a má klid. K tomu ty spousty volna... Ale není to zas tak jednoduché, jen ať si to ti chytrolínové zkusí. Dobrý učitel stráví spoustu času přípravou na vyučování, vymýšlením toho, jak by děti zaujal, aby je učení bavilo. Je mi jasné, že dnes to tak spousta z nich neprožívá, ale vzpomínám si na to, kolik času tím trávila moje máma a kolik dalšího času jí zabralo opravování sešitů a psaní osobních hodnocení a dalších věcí. No jo, učila ještě v době, kdy každý žák měl svůj osobní spis, do kterého se psalo všechno - od toho, z jaké rodiny pochází, jak chodí do školy oblečen, jaké podmínky má doma k učení, až po jeho paměť, to, jak je pohotový při řešení úkolů, jak je aktivní...

K tomu se přidal ještě dozor na chodbách o přestávce, dozor v jídelně, funkce v knižním klubu, různé schůze ROH a SČSP (vysv.: revoluční odborové hnutí, svaz československo-sovětského přátelství), klasifikační a jiné porady, třídní schůzky, návštěvy v problémových rodinách. A to se ještě v té době praktikovalo i odpolední vyučování, ve třídách bylo běžně pětatřicet dětí a inspektoři a ředitelé byli nesmlouvaví, co se týkalo výsledků. Není divu, že po příchodu domů padla do postele a nesměli jsme ji nejmíň hodinu rušit.

V těch dobách byli učitelé hodnoceni podprůměrně - kdekterý dělník v továrně si vydělal daleko víc. Bylo to prostě víc poslání (jak se říká k posrání), než povolání. Mám pocit, že existovalo mnoho těch učitelů, kteří to tak brali a děti na ně dodnes s láskou vzpomínají.

Myslela jsem si, že dnes už je situace učitelů lepší alespoň v tom, že jsou lépe hodnoceni a nezažívají při své práci tolik byrokracie. Ale je to omyl. Zrovna dnes mi máma říkala o jedné mé bývalé spolužačce, dceři její kolegyně, která učí. Učí tím stylem, že ji vždy v červenci vedení propustí a v září znovu přijme. Udělali jí to tak už dvakrát a ona je pokaždé měsíc v roce bez výplaty. Považuji to za nehoráznost. Jak se asi taková učitelka může cítit a jak se to odrazí na její práci? Nehledě k tomu, že dnes je opravdu těžké zvládnout třídu nevychovanců a ignorantů, kteří při vyučování v nejlepším případě spí a v tom horším si z učitelky dělají šprťouchlata.

Navíc - když dítě ve škole něco provede, je to většinou dáváno za vinu učiteli. Dobře si pamatuji na případ, který se stal v u nás v osmé třídě. Jeden kluk tam pravítkem o přestávce píchl do oka spolužačku a bylo z toho vážné zranění, kdy lékaři bojovali u toho děvčete za záchranu druhého oka. Učitel, který nás měl tehdy jako třídní, z toho měl dost velkou polízanici. Vytýkali mu, že v té době nebyl ve třídě a nedával na nás pozor. Jenže k takové tragédii mnohdy stačí okamžik, to by si chudák nemohl odskočit ani na záchod.

V dnešní době se ve škole čím dál víc množí případy, kdy děti zesměšňují své učitele na facebooku nebo i přímo ve třídě. Nedávno mi máma vykládala o případu, kdy kluk v devítce při výtvarce kreslil kosočtverec. Učitelka to bohužel zjistila pozdě - už ho měl hotový. Kluka táhla do ředitelny, ale jestli si někdo z vás myslí, že tam ten chlapec dostal záhul, tak je na omylu. Naopak, záhul dostala učitelka. Měla prý poznat, co ten kluk kreslí už dřív a neměla ho to nechat dodělat. Takže za to mohla. Kluk byl v devítce, vložili se do toho rodiče a že prý chudáček by se s kázeňským přestupkem nedostal na střední. Nic se mu nestalo a odnesl si z toho ponaučení, že mu všechno projde i příště.

Tak to uzavřeme - co se učitelé ve škole nenaučí? Nenaučí se učit a nenaučí se předvídat nepředvídatelné. Nenaučí se získat si respekt u žáků, nenaučí se zaujmout, nenaučí se čelit nespravedlnostem. Nenaučí se ovládat, nenaučí se udržet si duševní zdraví. To všechno se naučí, až když jsou hozeni do jámy lvové - do třídy. A musí tam jít znovu a znovu, aby si mohli říct, že něco z toho už umí.