Co nás, dříve narozené, škola učila, naučila a nenaučila

Do školy jsem začala chodit v roce 1975, v době tuhé normalizace. Spousta z toho, co jsme se učili, byla samozřejmě propaganda a lež, což jsme tehdy nemohli tušit. Hustili to do nás už od mateřské školky a ve škole přitvrdili. Dodnes uchovávám doma coby relikvii svůj první slabikář, ve kterém jsme si četli o tom, že chlapeček má tatínka úderníka a maminku traktoristku. A byla v něm oslavná báseň o pohraničníkovi, který hlídá klidný spánek nás dětí se samopalem v ruce: Můžeš klidně spát, nepřátel a zrádců, nemusíš se bát... I matematika byla přizpůsobena době. Takže jsme počítali úkoly se zadáním, kolik v JZD vypěstovali tun pšenice, kolik uhlí vytěžili horníci za jednu směnu, nebo kolik metrů látky se prodalo v obchodním domě.

Také jsme se připravovali na vstup do Pionýra, což byl velký zlom v životě školáka. Skládání slibu a uvazování pionýrského šátku bylo velkou událostí a pamatuji, jak jsem se pýřila nadšením, když mi v devíti letech připínali na bleděmodrou košili odznak a vázali kolem krku rudý šátek. Učili jsme se milovat naši socialistickou vlast a všechny národy, které patřily do našeho východního bloku. Zvláště propagované bylo přátelství se sovětskými dětmi a výměnné pobyty na táborech, z nichž nejznámější byl Artěk. Pobyty na nich byly dětmi oblíbené a neméně v oblibě je měli i rodiče, protože to byla rekreace opravdu za pár korun. Mě ani mého bratra tábory nenadchly a nikdy jsme se nenaučili sdílet nadšení ostatních. Já byla na táboře dvakrát - poprvé v páté třídě, to jsem plakala a podruhé v sedmé. To už jsem neplakala, ale psala domů srdceryvné dopisy o tom, jak se mi stýská a jak mě to nebaví. To bratr byl větší expert a jeho dopisy byly stručné. Stačila mu čtyři slova: Je to tady fuj!

Oblíbenou složkou naší výuky byly též výchovné akce. Nevím, jak je to dnes, ale nás několikrát do roka vyhnali na příšerný výchovný koncert, jehož účelem bylo vychovat nás v nelásce k hudbě. Také výchovné filmy z doby velké vlastenecké války v Sovětském svaze moc nadšení nevzbudily. Jedině to, že jsme se vyhnuli výuce a v setmělém kině měli příležitost k alotriím, jako bylo šustění pytlíkem od bon pari, nebo chroustání tyčinek. Učitelky syčely jako vzteklé kobry a pohlavkovaly největší hříšníky, za což si vysloužily šeptané : To ne já, souško, to Novák!

Ono se říká, že čeho je moc, toho je příliš a tak jsme později - když jsme začali rozum brát - upřímně nesnášeli celou tuhle propagandu. Čím víc nám ve škole říkali, že Sovětský svaz je náš největší přítel a vzor, tím víc jsme ho nesnášeli. Když je člověk mladý, má přirozené tendence stavět se na zadní a proti autoritám - tak jsme to dělali i my. Hlavně na střední škole, kde už se politika pletla do výuky čím dál víc. Taky jsme už měli být svazáci.

Svazák, to byl předstupeň komunisty. Říkala se u nás taková hezká historka: Pionýrský šátek má tři cípy. Jeden znamená pionýra, druhý svazáka a ten třetí, ten největší cyp, je komunista. Tohle se ovšem neříkalo nahlas a na schůzích.

No, když to tak porovnám s dnešní dobou, zjišťuji, že se situace zase tak moc nezměnila. Místo velkého Ruska máme jako modlu Ameriku a Mc Donald. Místo ruských filmů vládnou stupidní seriály a filmy naší i zahraniční provenience. Místo otřesných výchovných koncertů se díváme na polonahé celebrity, které se kroutí u tyče. Místo přednášek o sexu máme spoustu poučných článků na internetu, které se věnují tématům "Jak polykat"... nebo "Co dělat, když je pro vás příliš velký (případně malý)". O politice ani nemluvím. Kradlo a podvádělo se vždycky, jenže teď, co máme demokracii, se tak děje ve velkém a veřejně.

Co nás starší ve škole nenaučili? Neučili nás, že budeme možná bez práce. Neučili nás, že pokud už práci mít budeme, bude s největší pravděpodobností úplně někde jinde, než naše původní představa. Neučili nás bránit se podvodníkům a zlodějům. Neučili nás, že nemusíme být slušní ke každému příživníkovi, který zazvoní u našich dveří s tím, že mu máme ukázat smlouvu s elektrárnami. Neučili nás počítačové gramotnosti. Neučili nás bránit se klamavé reklamě. Neučili nás bojovat. Neučili nás víře a péči o staré a nemocné lidi.

Naučili nás naopak držet hubu a krok, podlézat těm nahoře, hledat cestičky, jak se mít na úkor druhých dobře a starat se jen o sebe. To jsou vědomosti, které se uplatní v každé době a režimu. Bohužel.