Afrocubism

Dnes je první adventní neděle a mě napadlo, že bychom si každou sváteční neděli až do Vánoc mohli zpříjemnit nějakou zajímavou hudbou. Budu se snažit vybírat nějaké méně známé projekty, které třeba obohatí vaše hudební obzory a nabídnou vám trochu jiný zážitek, než to, co můžete běžně slyšet ve veřejnoprávních prostředcích. Dnes tedy začínáme a jako první album jsem si pro vás nachystala malijsko-kubánský projekt Afrocubism, který vyšel loni ve vydavatelství World Circuit.

Tento projekt byl dlouho očekávanou spoluprací kubánského kytaristy a zpěváka stylu guajira Eliadese Ochoy, nazývaného též kubánským Johnem Cashem a afrických hudebníků, mezi jejichž jmény najdeme hráče na koru Toumaniho Diabaté, nebo Bassekou Kouyate, který hraje na ngoni, africkou loutnu.
New York Times popsal album Afrocubism jako "bohatou a přesto jemnou fúzi afrických a kubánských zvuků" a Guardian ho označuje jako "elegantní a něžné, vynikající album". Album zvítězilo v letošní anketě časopisu Songlines za vynikající talent a multikulturní spolupráci v oblasti World music a 27. června 2011 seskupení převzalo ocenění v londýnské Royal Albert Hall.
Poté vyrazilo na turné po Evropě a Severní Americe.

Bylo by namístě si také představit jednotlivé hudebníky, tak tedy alespoň v krátkosti:
Eliades Ochoa, narozen 22. 6. 1946 na Kubě. Na kytaru hraje od svých šesti let a v roce 1958 začal hrát na tres. Je typickým představitelem guajira, což je kubánská country music a také mistrem guararcha - stylu kubánské hudby, vyznačující se satirickými a politicky orientovanými texty. V roce 1978 převzal vedení ve skupině Cuarteto Patria, která je známá už od roku 1940. Do mezinárodního povědomí se Ochoa dostal především jako člen skupiny Buena Vista Social Club.
Toumani Diabaté, narozen v Bamaku, v roce 1965. Je hlavním představitelem hry na západoafrickou harfu, zvanou kora. Tento nástroj proslavil ve svých jednadvaceti letech na prvním sólovém albu Kaira, kterým si získal mezinárodní věhlas. Pro své schopnosti inovativního a experimentálního hudebníka je vyhledávaným spoluhráčem mnoha zvučných jmen - nahrával s Alim Farkou Touré, Salifem Keitou, Taj Mahalem i španěskou flamenco skupinou Ketama.
Bassekou Kouyate, narozen v Mali, v roce 1966. Pochází z dlouhé řady griotů, jeho matka byla slavnou zpěvačkou a otec oslavovaný hráč na ngoni na svatebních hostinách. Bassekou převzal otcovo umění - ovšem neustrnul v tradici jako jeho předci. Zavěsil si ngoni na krk jako kytaru a prohnal jeho zvuk přes wah wah pedál. Od 13. století bylo ngoni bráno jako doprovodný nástroj, Bassekou ho ovšem dokázal povýšit na sólový. Používá sedmi až devítistrunné ngoni (původně mělo tři struny) a dokáže na něj zahrát jakoukoliv hudbu.
Kassé Mady Diabaté, narozen v Kangaba, Mali, roku 1949. Jeden z největších afrických zpěváků. Pochází z významného griotského rodu a jméno dostal po svém dědečkovi, který dokázal dohnat svým zpěvem publikum k pláči - odtud Kasse Mady (Plačící Mady). Kromě nahrávání vlastních alb se věnuje i hostování na albech jiných - například Taj Mahala nebo Toumani Diabatého.
Djelimady Tounkara, narozen v Kita, Mali, v roce 1947. Po smrti Ali Farky Tourého pravděpodobně jeden z nejlepších afrických kytaristů. V mládí hrál také na bicí a xalam. Jeho rodiče z něj chtěli mít islámského duchovního, jejich plán ovšem ztroskotal, jen co Djelimady uviděl a uslyšel svou první kytaru. Hrál v regionální kapele, od poloviny 60. let se přemístil do Bamaka, kde se připojil k Misra Jazz. Od sedmdesátých let hraje v Rail Bandu, legendárním orchestru, kterým prošli i Salif Keita s Mory Kantem.
Fode Lassana Diabaté, narozen v Conakry, Guinea, roku 1971. Přes svůj věk je považován za velkého hráče na dřevěný balafon, nástroj podobný xylofonu. Spolupracoval rovněž se Salifem Keitou,Bassekou Kouyaté a byl dlouholetým členem Symetric orchestr Toumaniho Diabaté.

Pokud jste tedy zvědaví, jak může znít hudba, ve které se snoubí Afrika s kubánskými rytmy, pojďte se zaposlouchat do jejích melodií. Jako vždy vám přeji pěkný, dnes sváteční poslech.

Mali Cuba
***
Djelimady Rumba

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Až naprší a uschne, pitomci

Arthur Lee: Vindicator