Poslední prázdninový víkend
Tímto článkem nehodlám naštvat školou povinné blogerstvo, znamená jen takový malý povzdech nad ubíhajícím časem. Abyste si nemysleli, i já, která mám školní docházku dávno za sebou, zatlačím v oku slzu nad končícími prázdninami. Je to zčásti proto, že jsem tvor teplomilný - i když poslední dny s teplotami kolem pětatřicítky nesnáším moc dobře - a zčásti proto, že jako rodič nemusím o prázdninách neustále řešit školní problémy.
Začátek školního roku znamená průvan v mé peněžence - nákup učebnic, sešitů, stravenek, jízdenek a další spousty věcí. Znamená to taky, že budu vyhánět dítě od hraní přihlouplých počítačových her nejen v zájmu jeho duševního zdraví, ale též v zájmu jeho školního prospěchu. Takže - padej od kompu a učit se! "Ale když na zítřek nic nemáme" kňourá dítě a křečovitě drží myš v ruce, hodlajíc sejmout nějakou obludu. Lol. Tahle situace (i výrazivo ji provázející) mě dohání k šílenství, opakuje se totiž pravidelně. To za našich mladých časů... jsme se museli připravovat denně(haha). Ještěže neexistovaly počítače, naši rodiče ani neví, čeho byli ušetřeni.
No ale když to vezmu z druhé strany, zase bude dítě dopoledne ve škole, což znamená pod pedagogickým dohledem a nebude mu umožněno dělat alotria. Bilance letošních prázdnin, které synátor strávil převážně doma, je propálený stůl v obývacím pokoji, na který si položil zespodu do černa opálený hrnec s jídlem, protože mu bylo líno vytáhnout talíř. Dále zničená klika v "dětském" pokoji, která se vlivem neustálého třískání dveřmi rozpadla právě dnes - "to už ale tak bylo"!
Nepočítám binec v pokojíku všude, kam oko pohlédne - to už je naprostá normálka. A teď nastane tedy čas, kdy bude třeba vychovávat - ukliď, nehraj, uč se, udělej, běž brzy spát, vstávej, dělej - to všichni asi znáte. Komunikace je zúžena na povely a příkazy, které má teenager stejně na háku a v duchu si určitě myslí něco o úplně blbé matce. Blbá matka nakonec procitne ze svých předsevzetí udělat ze syna pořádného a pilného studenta a za pár týdnů najede do starých dobrých kolejí - to znamená nechá tomu volný průběh a laskavě s dítětem občas pohovoří o tom, jak mu jde zabíjení oblud. To má ten následek, že dítko, potěšeno matčiným zájmem, se semotamo vrhne zapáleně do knih, aby jí udělalo radost a nakonec proleze bez problému do dalšího ročníku. Tak doufám, že tento scénář se naplní. Hlavně tedy jeho happyend.
Abyste si nemysleli, že tady Jirku pomlouvám a on o tom neví - přečetl si to, zachechtal se a řekl, že si to můžu klidně vydat. A ještě mi připomněl, že mimo hraní obludných her poslouchá neustále kapelu Rise Against, na kterou mi už asi půl roku slibuje napsat recenzi na blog. Tak tu aspoň dám jedno video, které se líbí dokonce i mi.
Rise Against - Help is on the Way (Endgame 2011)
Komentáře
Okomentovat