Kiran Ahluwalia & Tinariwen, Terakaft - Aam Zameen : Common Ground

Žijeme v globálním světě, kde se všechno propojuje; vzdálenosti se zkracují, informovanost díky internetu roste - někdy to člověka může až děsit, zvlášť když se dozvídá detailně o různých katastrofách, které se odehrávají někde na druhé půlce zeměkoule. To si pak člověk uvědomuje, jak je svět malý a jak se nás všechno dotýká.

Ale v něčem je to propojení dobré, zajímavé a ne tak úplně okoukané - třeba v hudbě. Dochází v ní k zvláštním spojením kultur lidí, kteří by se možná dříve nikdy nesetkali, protože jejich hudební cítění, historické kořeny a v neposlední řadě i styl jejich života jsou úplně odlišné. Pokud se ovšem tito lidé naučí spolupracovat a vzájemně budou respektovat své kořeny, může vzniknout velmi zajímavé dílo.

Proč o tom píšu - teprve nedávno jsem zjistila, že indická zpěvačka Kiran Ahluwalia se pustila do spolupráce s malijskými tuaréžskými skupinami Terakaft a Tinariwen a k tomu všemu jí dopomáhal (Bůh ne) anglický kytarista Justin Adams. Je to pro mě obzvlášť zajímavé spojení mých milovaných Tuarégů, které jsem objevila právě díky Justinovi a Robertu Plantovi a Kiran Ahluwalia, jíž jsem si pro sebe našla díky návštěvě jejího koncertu na festivalu Colours of Ostrava v roce 2008.

Tak to vidíte, jak všechno krásně do sebe zapadá - Justin Adams spolupracoval nejprve s Tinariwen, pak se spojil s Robertem Plantem, který měl rovněž slabost pro berberské rytmy a za několik let nahráli dvě vynikající alba, na kterých jsou tyto africké vlivy hodně patrné. No a když se po několika letech úspěšné spolupráce jejich cesty rozešly, tak Justin dále spolupracoval s africkými muzikanty - třeba zajímavé je jeho nové album s Juldehem Camarou, o němž jsem nedávno psala také. A prozradím vám, že se v listopadu chystám na jejich pražský koncert a moc se těším.

No ale abych dokončila kruh spojitosti - Justina Adamse oslovila nedávno jako producenta Kiran Ahluwalia, která mu podle jeho slov prostě zavolala a řekla, že by chtěla do pouště hrát s Tinariwen. Bylo to opravdu velmi neobvyklé, protože indická hudba stojí na melodičnosti, kdežto ta saharská je o rytmech a jednoduchých akordech - takže opravdu dva rozdílné světy a rozdílné hudební cítění. Setkali se ve Francii a natáčeli nejdříve se členy saharské skupiny Terakaft (mladšími bratry Tinariwen) a později i se samotnými Tinariwen. Všichni zúčastnění se museli naučit vzájemně respektovat své hudební zvyklosti - ale myslím, že se jim to hodně povedlo, jak jsem mohla posoudit z poslechu výsledné nahrávky.

Abych vám taky něco pověděla o samotné Kiran Ahluwalia - o Tinariwen jsem už psala zde (mimo jiné jim letos vychází také nové album Tassili).

Kiran se narodila v severní Indii, v dětství se odstěhovala s rodiči do Kanady. Vyrůstala v Torontu, přesto ji její touha poznat své kulturní kořeny přinutila se do Indie pravidelně vracet. Jejím hudebním guru se stal Vithal Rao, poslední žijící muzikant z královského dvora v Hyderabadu. Kiran se věnovala jedné z typicky východních forem hudby - zhudebněné poezii ghazal, která vznikla před tisícem let v Persii a o 400 let později dorazila do Indie. Tradice ghazal je pokladnicí obrovské spousty klasických textů a melodií a věnuje se tématům lásky a vztahům mezi mužem a ženou. Kiran je jedinou autorkou ghazal na západní polokouli - díky tomu, že čerpá jak z východní, tak ze západní kultury, dokáže oslovit svou tvorbou nové posluchače.

Kiran vydala celkem pět alb - včetně Aam Zaamen: Common Ground, které je připraveno k vydání koncem září letošního roku. Její první album Kashish vyšlo v roce 2000 jí vyneslo nominaci na Juno Awards v kategorii nejlepší globální album. Druhé album Beyond Boundaries v roce 2004 už získalo cenu Juno za nejlepší world album toho roku. Čtvrté album Wanderlust bylo rovněž nominováno, a to v roce 2008.

V současné době Kiran žije v New Yorku se svým manželem Rezzem Abbasi, který je renomovaným jazzovým kytaristou.

Ale vraťme se k novému albu - jedná se o velmi delikátní propojení typických indických melodií a jemného Kiranina hlasu s úspornými rytmy Afričanů a vše vyznívá velmi přirozeně. Je škoda, že na internetu je k dispozici pouze jediná skladba, úvodní Mustt Mustt a album si sice můžete koupit, ovšem pro nás za nekřesťanskou cenu něco kolem 900,-. Abych se přiznala, uchýlila jsem se ke stažení alba a nechci vás nabádat k témuž, ale... Stojí opravdu za to. Zvlášť na mě zapůsobila píseň Tinariwen Matadjem, která zní s Kiraniným vokálem opravdu tak nějak nově - a zajímavě. Skoro bych řekla, že ten zpěv tam sedne jak zadek na nočník.

Je to album, u kterého se můžete posadit, dát si třeba šálek dobrého čaje a meditovat - fantazii se meze nekladou. Pokud rádi poznáváte jinou hudbu, než tu která se na nás line denně ze všech stran, je tohle album pro vás jako stvořené.

P.S. Pokud se podíváte na Amazon, tak tam se dá album koupit za čtrnáct dolarů. To by i s dopravou muselo nutně být o polovinu levnější, než když si ho koupíte u nás. Nechápu...

Tracklist:

1. Mustt Mustt (Feat. Tinariwen) 4:18

2. Rabba Ru (Intro) 0:59

3. Rabba Ru 5:33

4. Raqba 4:59

5. Yaar Naal 4:59

6. Saffar 5:44

7. Mustt Mustt Redux 3:43

8. Matadjem - Varis Shah 6:46

9. Zindagi 5:18

10 Lakeerai 5:02

11. Mustt Mustt Extended 8:48

***

zdroj obrázků

---

Mustt Mustt with Tinariwen