Slavíme tři roky!

5. července 2008 v 16:20 vyšel první článek na tomto blogu. Bylo to poněkud nesmělé představení nás autorů - Robky a Jirky. A asi taky málokoho zajímalo, že jedna máma se svým synem mají podobný hudební vkus a že se rozhodli spojit své síly a založit stránky o Robertu Plantovi. Určitě jsme byli na celém blog.cz raritou.

Prvotní nápad byl tedy ten, že se na blogu budeme věnovat pouze všemu kolem Roberta Planta a taky občas nějakým těm kecům z našeho soukromí.

Ovšem už 22. července přibyl první článek do nově založené rubriky o Led Zeppelin. Považovala jsem za logické, že se budu zmiňovat i o kapele, u jejíhož zrodu Robert Plant stál a k uvedení tohoto tématu jsem si zvolila video Dazed And Confused ze Supershow z roku 1969 s velmi skromným popisem : To jsem tady prostě musela dát...

V této fázi psaní na blog byl u mě problém, že jsem v podstatě s počítačem vůbec neuměla. Neuměla jsem vložit video, fotku, upravit text, netušila jsem, jak se vkládají odkazy - prostě všechno tohle za mě musel řešit Jirka. Však se mi za to moje neumětelství často posmíval, vůbec netušíte, co jsem musela vytrpět!

No ale vraťme se ještě k prvním článkům. Nikdo už si dneska asi nepřečte, že 15. 10. 2008 jsem do rubriky Naše kecy dávala článek o dvou větách Jirka má narozky. Dozvíte jste se z něj, že spoluautor Jirka, kterého velebím za to, že vůbec stvořil tak krásné stránky, měl právě toho dne čtrnáct. A kupodivu je u "článku" komentář : Happy Birthday To You!!!! od Quazgy, což byla jedna z našich prvních fanynek. Druhý komentář je odpověď od Jirky: "Díky". Tak to vidíte.

No a teď se musím fakt řehtat, protože druhý "článek" našich Keců se jmenuje Památka zesnulých. Má tři věty a obsahuje radu, abychom nezapomínali nejen na své blízké zesnulé, ale taky na Johna Bonhama. Kruciš, co tady dělají takové blbosti? Schválně, co myslíte, že je třetí článek?

To byste neuhodli, je to Vánoční přání. Odkaz na přáníčko už dávno nefunguje, ale pohled na fotku Roberta, kterého zdobí santaklausovská čepice, fakt stojí za to. Dokonce i u tohoto článku jsou reakce - přání veselých svátků nám poslal Milan (toho neznám) i Quazgaa. To ještě asi svátky slavila.

4. září 2008 jsem se poprvé odvážila dát na blog kapelu, která sice souvisí s Robertem Plantem, ale zas tak moc lidí o tom neví (respektive nevědělo o tom do té doby, než jsem to začala dokola omílat). Je to i moje oblíbená kapela, jmenují se Tinariwen a jejich song Matadjem Yinmixan už malinko signalizoval, kudy se bude ubírat postranní větev blogu - k world music. Představení songu je opět velmi strohé, ale už je zde zmínka o tom, ze kterého alba pochází a taky komentář Roberta: Na vrcholku hitparády bych viděl daleko radši Tinariwen, než Coldplay... To já taky.

A ještě si můžete připomenout, že úplně první písnička, kterou jsem tu kdy dala, byla Darkness, Darkness Roberta Planta z alba Dreamland:

---

V době, kdy vycházely tyto články, byla naše návštěvnost tak průměrně osm až deset lidí denně a z toho jsme ještě polovina byli my sami a ta druhá půlka byly návštěvy z blogů, kde se konají SONB, bleskofky a podobné. Ale postupem času jsem se do psaní zažrala víc a víc a jak začaly přibývat články, které už měly aspoň nějaký obsah a smysl, tak se zvyšoval i počet lidí, kteří k nám zabloudili a už se třeba na našich stránkách i trvale usídlili.

Převládající většina lidí k nám ale stále přichází přes Google a do vyhledávače píšou mnohdy kuriózní věci. Například někdo se na můj blog dostal přes heslo "načurala" a to ho zavedlo k článku Písně roku 1965.

Nedávám si za cíl mít denně co nejvíc návštěv. Potěší mě, když sem chodí několik spřízněných duší, se kterými můžu občas v komentářích pokecat. Vím, že je tady pár takových, kteří se k nám vrací - a nekomentují - a doufám, že je to proto, že se jim aspoň některé články líbí a dozvědí se jejich prostřednictvím třeba i něco nového.

Samozřejmě tady najdete hlavně články o Robertu Plantovi, ale i moje osobní "zpovědi", hodně věcí z hudební scény šedesátých let, příběhy z oblasti world music, reportáže z posledních dvou ročníků festivalu Colours, kompletní diskografii a příběh skupiny Led Zeppelin... a spoustu dalších věcí, vlastně to je dohromady taková skládačka mých zájmů a nakonec i mě samotné.

Chtěla bych využít dnešního výročí k vypíchnutí několika článků z různých rubrik, které se podle mého povedly - tak jako jsem vám v úvodu předvedla ty, které se nepovedly.

Vzpomínání - to jsem už málem smazala. Je zářným příkladem toho, jaké články nemáte na blog dávat, pokud víte, že vaši adresu má někdo z rodiny. Tento můj výlev si díky bratrovi přečetli i mí rodiče a já byla na bráchu naštvaná, jak si můžete přečíst v komentářích. On chudák vůbec netušil, proč tak zuřím. Dneska bych byla vděčná za to, kdybych mohla zuřit a být na něj naštvaná, ale bohužel to nejde. Brácha už mezi námi není...

Móda osmdesátých let - možná trochu naivní článeček, ale takoví jsme tehdy byli.

Mighty Rearranger v Ostravě - nadšený popis festivalu Colours of Ostrava 2006, kde hlavní hvězdou byl Robert Plant. A taky obsahuje přání vidět znovu jednoho z dalších interpretů tohoto ročníku - Salifa Keitu - což se letos podaří. Těším se. A taky se těším, až vám budu psát reportáž z Varšavy.

Všechno nejlepší od Roberta Planta - recenze alba, které se ohlíží za bohatou hudební minulostí Roberta Planta až do roku 2003. Velmi netypická bestofka se spoustou zajímavých informací.

Bert Jansch - asi jeden z mála článků na internetu v češtině, ve kterém si můžete přečíst něco o mágovi akustické kytary a inspirativním hráči, který ovlivnil i samotného Jimmyho Page.

Led Zeppelin I - z celé série můj nejmilejší článek - ještě teď si dovedu vybavit to nadšení, se kterým jsem ho psala.

Zajímavé hudební příběhy - Emmanuel Jal - syrový příběh jednoho súdánského chlapce, který byl jako dítě zatažen do války. Přežil svou vlastní smrt a teď nám o prožitých hrůzách vypráví prostřednictvím svých písní.

Jan Pelc - A bude hůř - abych výčet uzavřela, dám tu ještě pohled na kultovní knihu, ve které jsem často jako v zrcadle viděla i svoje mládí.

Závěrem bych ráda popřála svému blogovému dítěti i vám co nejvíc dalších článků, které budou za něco stát a vám především: Ať se vám u nás líbí!