Rok 1969 - Progresse, art rock, psychedelie

Dneska to nebudu zdlouhavě okecávat a rovnou půjdu k věci - písničky, které vám tady předhazuju jako kořist, mají zcela určitě něco společného, minimálně to, že všechny vyšly v roce 1969. Tak si vyberte...všechny stojí za poslech, jinak bych je tu nedávala.

1. King Crimson - 21st Century Schizoid Man - album In The Court Of The Crimson King
Kytarista Robert Fripp začínal v kapele Giles Giles & Fripp (s Michaelem a Peterem Gilesem). Společně nahráli album Cheerful Insanity Of Giles Giles & Trip. Z tohoto psychedelického oparu se posléze zrodili King Crimson, kultovní kapela, jejichž debut byl považován za jeden z milníků vývoje progresivního rocku. No a právě z něj si tu dáme jeden song.

2. Man - Puella! Puella! - album Revelation
Velšská art rocková psychedelie zpěváka a kytaristy Mickey Jonese. Tohle je jejich debut a vůbec není marný.

3. Van Der Graaf Generation - Afterwards - album Aerosol Grey Machine
Taktéž debutové album manchesterské kapely kolem zpěváka Petera Hammila - údajně mělo být původně jeho sólové.


4. Frank Zappa - Peaches en Regalia - album Hot Rats
Intelektuál Frank a jeho skvělý i ujetý soubor Mothers Of Invention dokázali posluchače šokovat vždy - mohli jste je buď milovat, nebo nenávidět.

5. Can - Father Cannot Yell - album Monster Movie
Němečtí představitelé (později označováni jako jedna z prvních kraut rockových skupin) - tohle je opět debut, nahraný na zámku Nörvenich v Německu. Dali se dohromady v roce 1968 a první album nahráli v sestavě: Irmin Schmidt - klávesy, Jaki Liebezeit - bicí, Holger Czukay - bass, Michall Karoli - kytara a Malcolm Mooney - zpěv.


6. The Good Rats - For The Sake Anyone - album The Good Rats
Z New Yorku pochází tato skoro zapomenutá kapela Peppi Marchella. Začínali už v šedesátém čtvrtém, původně jako pět studentů pod názvem U-Men a po změně obsazení v roce 1969 vydávají své první album.

7. Quintessence - Manco Capac - album In Blissful Company
Mezinárodní kapela, založená australským zpěvákem a flétnistou Raja Ramen v notthighillské hippie komunitě v Londýně. Fúze rocku, jazzu a orientální hudby.

8. The Nice - Azrael Revisited - album Nice
Anglická progresivní rocková skupina, vedená klávesákem Keithem Emersonem, která hrála směs jazzu, rocku a klasické hudby. The Nice jsou předchůdci známějších Emerson, Lake & Palmer.

9. Pink Floyd - More Blues - Soundtrack k filmu More
More byl nízkorozpočtový francouzský film režiséra Barbeta Schroedera, který popisuje ráj hippies na ostrově Ibiza. Hudbu k němu dělali Floydi poprvé bez Syda Barreta, který odešel už v roce 1968 a byl nahrazen Davidem Gilmourem.

10. Yes - Looking Around - album Yes
V polovině roku 1968 založil Yes zpěvák Jon Anderson a basák Chris Squire. Debut se stejnojmenným názvem kombinoval typický, lehce zastřený a nezaměnitelný Andersonův vokál a přebohaté instrumentální aranže.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Obrázek
Dnešní hudební pohlednice přišla z Francie - tedy až na jednu výjimku, která potvrzuje pravidlo - a snad se bude líbit, i když na ní není podepsán nikdo ze známých a profláklých (Zaz, Edith Piaf). Než se pustíme do poslechu, přichází na řadu ještě odhalení vítěze ankety z minulého týdne. Byl věnován elektronické hudbě a i přes těsné výsledky si zlato odnáší Alan Walker ( Sing Me To Sleep ) a Jean Michel Jarre ( Oxygène ) . Obě písně mají po třech hlasech, celkový počet hlasujících bylo dvacet. Desireless - Voyage, Voyage Dneska to bylo jednoduché, chvíli jsem zvažoval 'Bongo Bong' od Manu Chao, než mě napadla hitovka zpěvačky Desireless jménem 'Voyage, Voyage'. V šesté třídě na škole v přírodě si jí kamarád pouštěl z kazeťáku asi 30x denně a dokonce se kvůli ní začal učit francouzsky (stihl několik lekcí z učebnice pro samouky, než jsem mu prozradil, že většina slov se ve fr. jinak vyslovuje než píše). Text písničky je taková reklama na cestovní kancelář, enjoy. Kvnh...
Další informace

Až naprší a uschne, pitomci

Aby bylo hned na začátku jasno, titulek nemá vyjadřovat mé city ke čtenářstvu - pouze cituje hlášku z naší nejoblíbenější pohádky. Vyřkla ji Popelka ve chvíli, kdy princ se svými přáteli vymýšleli, jak tu prostořekou "cácorku" potrestat (vyválet v trní, naplácat na zadek). Samozřejmě na žádné tresty nedošlo, Popelka totiž hochy převezla a její "až naprší a uschne" tak dostálo svému významu. I když by podle všech psychologických prognóz měla být zakomplexovanou chudinkou - přece jen si vezměte, jak ji macecha s nevlastní sestrou šikanovaly, to by dnes kdejakou jinou slečnu spolehlivě přivedlo k požívání antidepresiv - přesto si dokázala udržet sebevědomí a místy až jakousi frackovitou vzdorovitost. Když se nad tím člověk zamyslí, byla Popelka vlastně předchůdkyní dnešních feministek. No řekněte sami, je normální, aby se dívka v té době převlékala za chlapa, jezdila na koni, střílela z kuše a k tomu si ještě dovolila nazvat pitomcem jeho královskou Výsost? A navíc mu ...
Další informace

Arthur Lee: Vindicator

Obrázek
Taky jste se mnohokrát pozastavovali nad tím, že některá (stará) alba jsou dodnes známá a hraná a některá, podle vašeho názoru stejně dobrá (či snad lepší), leží v archivech a skoro nikdo si na ně nevzpomene? Taky si říkáte, proč to tak je? Proč třeba na otázku: Jmenujte slavnou kalifornskou kapelu šedesátých let (bez otazníku) většina lidí (u nás) odpoví The Doors? Není to třeba jen genialitou hudby a textů, která je nezpochybnitelná, ale též bouřlivým životem jejich frontmana Jima Morrisona? Ale bouřlivý život, plný drog, alkoholu a úletů, měli i jiní muzikanti a přesto jim to nepomohlo ke slávě. Není to vytvořením mýtu, kultu, a taky tím, že geniální Morrison byl rovněž Adonisem a sexsymbolem své doby? Tady už bych váhala s odpovědí. Možná, že lidi si spíš zapamatují kapelu, která měla v čele někoho výrazného a nejlépe někoho, kdo přispěl k její legendě. Pokud byl krásný, rozporuplný, inteligentní a zemřel za záhadných okolností, je tu velký předpoklad, že se o této kapele bude mluv...
Další informace