Písničkáři v roce 1969
V dnešním díle se naposledy zatouláme v šedesátých letech a pro tento poslední výlet jsem si vybrala téma "písničkáři". Řekla bych, že dnes se už málo lidí vrací k těm klidným (ne však vždy), melodickým songům, každý si spíš poslechne něco známějšího od nějaké velké kapely a písničkáři bývají hanebně zanedbáváni - jen si zkuste vzpomenout, kdy jste naposledy slyšeli třeba v rádiu song nějakého písničkáře z šedesátých let, pokud nepočítáte Dylana (a i toho hrají jen sporadicky).
Proto jsem se rozhodla tak trochu v tomto článku rehabilitovat své oblíbence, z nichž jsem tady většinu uvedla už dřív. Ale chtěla jsem si je dát pěkně do kupy a k tomu mi výborně poslouží tento článek.Tak tedy na úvod bychom si mohli dát třeba Roye Harpera. Tento hudebník už byl beztak dost opomíjený i ve své rodné Anglii - a to přesto, že se mu dostalo uznání prvoligových rockových hvězd, jako byli Led Zeppelin, kteří svému příteli muzikantovi věnovali jeden song na třetím albu (Hats Off To Roy Harper) a Pink Floyd, kteří si tohoto bouřliváka pozvali k nahrávání alba Wish You Were Here. Ale ani to nestačilo; Harperovi nepomohla ke slávě jeho výstřednost a neomalená otevřenost a také o ni zřejmě sám příliš nestál. Jak jinak by se totiž dalo vysvětlit, že když mu byla nabídnuta možnost vydávat svá alba pod nově založeným labelem Led Zeppelin - Swan Song, tak z toho byl tak nešťastný, že s nimi nakonec dohodu radší neuzavřel. Zato ale přítel Jimmy Page hostoval poměrně často na jeho albech, nezřídka pod pseudonymem a John Paul Jones i David Gilmour se zase podíleli na jednom z jeho skvělých alb HQ z roku 1975. Robert Plant a Jimmy Page byli ctiteli Harperova idealismu a čistého nadšení pro hudbu a začátkem sedmdesátých let si ho s sebou brávali na turné jako předskokana.
Roy Harper nahrál v šedesátých letech tři alba - první bylo akustické Sophisticated Beggar v roce 1967, o rok později rockové Come Out Fighting Ghengis Smith a třetí - Folkjokeopus, které vyšlo v roce 1969 a z něhož si dnes pustíme ukázku. I když tato deska nepatří ke špičce toho, co Harper nahrál a je tak trochu neuspořádaná, přesto určitě stojí za pozornost.
První z řady tří skladeb se jmenuje "She's The One" a je naléhavá s rychlou Harperovou kytarou, druhá "I The Time of Water" se inspiruje u Incredible String Band - tekoucí vodu můžete slyšet i v jejich songu The Water Song z roku 1968. Poslední Composer Of Life vlastně taky nabízí myšlenku, že inspirace vzešla od ISB. Zkuste si je poslechnout. A pokud byste si chtěli o Roy Harperovi ještě něco přečíst, podívejte se sem.
Poněkud z jiného těsta bude další dnešní písničkář - Leonard Cohen. Ten se narodil v židovské rodině v Montrealu, vystudoval univerzitu i hebrejskou školu a věnoval se především poezii a psaní knih. Jeho múzou a věčnou inspirací při skládání veršů mu byly ženy - z jedné takové nevydařené lásky se zrodil i slavný Cohenův hit Suzanne, zařazený na jeho první album v roce 1967. Povedlo se mu hned tímto debutem zaujmout, zprvu se prosadil hlavně v Evropě, později i v Americe. Se slávou ovšem přišly i problémy v podobě užívání drog, alkoholu a neúspěšných pokusů o vztahy se ženami. Cohen se později (v devadesátých letech) stáhl do ústraní zen-budhistického kláštera, kde pobyl v meditacích pět let, aby zde našel vyrovnanost. Vrátil se zpět v plné síle a opět pokračoval nejen v psaní písní, ale také knih. U nás Leonard Cohen koncertoval v roce 2009 a jeho koncert byl mnohými označen jako událost roku.My si tady dnes dáme písničku z alba Songs From A Room, která se jmenuje The Partisan.
***
Dalším umělcem, který vydal v roce 1969 ceněné album, byl Jesse Colin Young. Se svou kapelou Youngbloods nahrál Elephant Mountain, na kterém se také mimo jiné objevila píseň Darkness, Darkness, použitá coby ústřední melodie ve filmu Jamese Camerona Ghost of The Abbys v roce 2003. Ale my si zde pustíme pro změnu něco jiného - song Beautiful. A pokud jste ještě nečetli článek o Jesse Colin Youngovi, podívejte s sem
***
V dnešním výčtu nesmí chybět ani Nick Drake, plachý génius s kytarou, kterému se uznání dostalo až po smrti. Zemřel po předávkování antidepresivy v pouhých šestadvaceti, ale do té doby stihl vydat tři alba a všechny vynikající. Debutoval právě v tomto roce s albem Five Leaves Left ze kterého si dáme song Day Is Done - melancholicky zasněný, jako většina Drakeových písní. Další info zde.
***
Posledním muzikantem, jehož tvorbu bych tu ráda připomněla, je Tim Buckley. Tento geniální zpěvák s multioktávovým hlasovým rozsahem debutoval už v devatenácti letech se stejnojmennou deskou - Tim Buckley. To bylo také jediné album, které se dostalo do hitparád, ale dále se Buckley věnoval spíše alternativním nahrávkám. V roce 1969 mu vyšla dvě alba - jazzově laděné Happy Sad, ze kterého si za chvíli pustíme ukázku a Blue Afternoon. Tim Buckley zemřel ve věku osmadvaceti let na předávkování heroinem a na jeho tvorbu částečně navázal jeho syn Jeff, který ovšem také v mladém věku tragicky zahynul. Tim Buckley dokázal úžasným způsobem pracovat s hlasem, takže ho povýšil na další nástroj na svých albech. Dáme si vynikající příklad tohoto tvrzení - song Gypsy Woman.
Komentáře
Okomentovat