Colours of Ostrava - Violet Burning, SMOD, Hazmat Modine
Poslední den Colours bývá ve znamení největších hvězd - nebo tedy velkého hvězdného koncertu. Letos, stejně jako loni, jsme se nezúčastnili toho posledního mejdanu - utekli jsme s Jirkou na závěr do kostela na Violet Burning. Ale jak si budete moci později přečíst, vůbec jsme toho nelitovali. Je sice možná trochu škoda, že poslední dva roky jde výběr headlinerů tak trochu mimo mě, ale zase o tom je festival, že je vždycky možnost jiné volby. I když ten poslední den se všichni většinou sejdou právě pod velkým pódiem, aby si závěr patřičně užili - my jsme takhle naposledy pařili na Gogol Bordello v roce 2008 za silného deště - a tehdy to bylo nepřekonatelné. Stejně i předloni při koncertě Maceo Parkera jsme si užívali závěr festivalu ve velkém. Možná za rok, jak pevně doufám, přijde zase moje chvíle.
Ale pěkně popořádku... V neděli bylo nádherně, slunečno a my se sešli pod hradem, abychom v Ostravě přivítali Jiřího Schmitzera. Dala se očekávat příjemná zábava a oblíbené songy v podání tohoto samorosta s kytarou.
Úvod obstarala textově geniální Bouda, pak následoval blok písní na přání, prokládaný vtípky. Lidi chtěli hlavně Prdel a to - jak Jirka řekl - muselo být až na závěr, protože po Prdeli už nemůže. Navíc k Prdeli potřebuje ještě další hráče, tak jsme na pódiu uvítali muzikanty z kapely Vladimíra Mišíka, které si na koncert vypůjčil. Na závěr si mohli všichni ověřit, jestli mají na to, aby si z plných plic zařvali 'prdéééél', což jsme samozřejmě s chutí udělali. A taky jsme se dočkali oblíbeného Byndi - což ovšem není Pinďa, jak nám Jirka vysvětlil. Často se to prý plete, ale už jste někdy viděli Pinďu z tvrdým Y?
Jiří Schmitzer - Bouda
***
Chtěla jsem se také podívat do newyorského klubu, když už nám to nevyšlo první den, a tak jsme zamířili na Hazmat Modine. Vstup do klubu byl letos řešený tak, že ochranka hlídala počet návštěvníků a pouštěla jen nárazově, jak jsme s rozladěním zjistili právě hned ve čtvrtek. Ovšem v neděli už se tak nedělo a to přesto, že v klubu bylo daleko víc lidí.
Prostory klubové scény zůstaly od loňska nezměněny, snad došlo jen k jejich zvětšení.
Pro Hazmat Modine jsem se rozhodla ze zvědavosti, protože info v brožurce o nich bylo opravdu vtipné. No řekněte sami, co byste si představili pod pojmem "Schuman expresivně hraje na foukací harmoniky a zpívá chraptivým hlasem černého bluesmana od Mississippi najmutého ruským cirkusovým orchestrem, kde ho nutí napodobovat Hurvínka." konec citace...¨
Teda, kde sebrali toho Hurvínka, to opravdu nevím, ale na harmoniku mu to šlo výtečně. Byl to hudebně velmi kvalitně odehraný koncert s vynikající atmosférou, na které se podílelo i dobré publikum. Vůbec bych chtěla říct, že publikum na Colours je z drtivé většiny slušné a vstřícné - tedy až na těch pár opilců, kteří se vyskytnou snad na každém větším koncertě a taky na všudypřítomný a nepříjemný smrad z trávy, kterým nás někteří oblažovali. Ale v klubu ne, protože tam byl naštěstí zákaz kouření.
tenhle chlápek byl obdivuhodný...
Hazmat Modine - The Tide - Live at The BBC
***
V programu posledního dne byli také SMOD z malijského Bamaka. Jeden z jejich členů je synem legendární dvojice slepých malijských zpěváků Amadou & Mariam. A taky jsou to chráněnci Manu Chaa, který jim produkoval jejich mezinárodní debut a do velkého světa pronikli právě díky roli předskokana na jeho koncertech. Byla jsem hodně zvědavá na jejich rap'n'folk, z toho, co jsem si stačila poslechnout, jsem usoudila, že by to mohlo být hodně zajímavé.
Kluci to parádně rozbalili, perfektní byla komunikace s publikem a závěrečný tanec některých diváků na pódiu. I když tohle není styl hudby, který bych doma běžně poslouchala, koncert měl energii a taky - za jejich rozjuchaným a jednoduchým hudebním podkladem jsou texty, které kritizují zkorumpované africké politiky. I když u nás samozřejmě je politická situace jiná, než v Mali, myslím, že tohle téma je i u nás ožehavé. A taky to byli fakt sympaťáci, po koncertě šli mezi diváky a povídali si s nimi. Kamarádka od Lucie se s jedním chtěla vyfotit, ale bohužel jí zrovna klekla baterka ve foťáku. Ale zato máme docela pěkné fotky z koncertu, jak můžete vidět.
Mít lepší foťák, mohla to být úžasná momentka. Ale i tak stojí za pohled.SMOD - Ca Chante
***
No a pak už následovala návštěva kostela. Violet Burning, o kterých jsem se tady už několikrát zmiňovala, nás dostali při své předloňské návštěvě. Jenže tehdy vystupovali ve stanu, kde byl mizerný zvuk - nechápu práci některých zvukařů, kteří zastávají zřejmě názor "čím hlasitější, tím lepší". Ale kostel má vynikající akustiku, navíc takový koncert je spíš komorní záležitost a mi se už moc nechtělo trávit čas mezi stany s pivem a v davech lidí. Těšila jsem se na Violet, že si je konečně užiju.
Bylo to naprosto nádherné, nejemotivnější zážitek z celého festivalu. Byla jsem tak šťastná, že mě to až vehnalo slzy do očí a i když jsme se mohli ještě vrátit na kus koncertu Nicka Cavea, tak jsem si nechtěla ten krásný zážitek pokazit. Byla by to věčná škoda. V mé mysli asi nadlouho zůstane tohle překrásné zakončení festivalu. Díky moc za něj. A jako každoročně, už teď můžu říct za sebe i za Jirku, že se těšíme na příští ročník. Colours jsou určitě stále jedním z nejlepších tuzemských festivalů a já jim přeju, aby jim to vydrželo i do dalších let.
Violet Burning - Silver
***
Komentáře
Okomentovat