Colours of Ostrava - Blackfield, Semi Precious Weapons a další
Páteční program na Colours byl hodně nabitý - měla jsem v merku kostelní scénu a to hned dvakrát, pak jsem se taky těšila na Blackfield, přemýšlela jsem nad návštěvou koncertu Vladimíra Mišíka, lákali mě kubánští Bomba Estéreo, no prostě bylo toho moc. První páteční koncert se ovšem odehrál v kostele - s dostatečným předstihem jsme se za lehkého deštíku před ním všichni sešli a pak se oddali meditacím za doprovodu nejrůznějších nástrojů v rukou Stephana Micuse. Tento člověk je prý médii označován za zakladatele world music a hraje snad opravdu na všechno - nedovedu pojmenovat a spočítat všechny exotické nástroje, které se v jeho rukou za koncert vystřídaly. Jak už jsem psala v prvním článku, kostel je specifická scéna, která je tak trochu protikladem běžného festivalového mumraje. Přináší vítané zklidnění a zážitky z úplně jiných sfér, než na ostaních koncertech. Proto ji mám ráda a každý rok se na koncert do kostela snažím podívat, a to ne jednou.
Při takové muzice si člověk připadá strašně malý... Stačí jen zavřít oči a zasnít se - přenést se kamkoliv.
Stephan Micus - Ocean
***
Ve městě se konal od pátku Festival v ulicích, který měl oživit jeho atmosféru a zároveň ukázat místním, kteří na Colours nechodí, o co přicházejí. Myslím si, že to nebyl úplně špatný nápad, někteří sice tvrdili, že místo investic do Festivalu v ulicích mohly Colours přidat nějaký koncert velké světové hvězdy, ale myslím, že o tom Colours nikdy nebyly a navíc - proč nedopřát lidem trochu zábavy zdarma:-) Dokonce i mnozí účastníci Colours si v ulicích našli leccos zajímavého a čekání na další koncert tak nemuseli trávit v přecpaném stanu s pivem, ale třeba právě tam. A taky se dalo ve městě potkat spoustu účinkujících, jako se nám s Jirkou povedlo potkat Fernanda Saunderse. Ten ovšem asi v ulicích nevystupoval.
My jsme ale zamířili z kostela přímo na hrad, protože jsme se chtěli podívat na Monkey Bussiness. Před pár lety jsem je viděla na Colours a hodně jsem se pobavila, takže jsem věděla, že jejich koncert je zárukou dobré kvality. Opravdu mě nezklamali - v prapodivných ptačích kostýmech, s vtipnými průpovídkami a nakonec i Ruppert skočil do davu -"držte ho, tlusťocha!" A zazpívá i árie:-) To byl příjemný koncert, sledovaný sice někde zpovzdálí, ale není třeba se cpát všude do první linie.
Pak jsme se přesunuli na Barvy, protože jsme se rozhodli jít na Joan As Police Woman. Tato zpěvačka, původním jménem Joan Wasser, hrála po ukončení studia klasické hudby se skupinou Dambuilders. Při jednom z vystoupení s nimi byl v roce 1994 také Jeff Buckley, a pak spolu s Joan žili až do jeho nešťastné smrti v roce 1997.
První album vydala, když jí bylo šestatřicet a od té doby používá také svůj pseudonym - Joan As Police Woman. Letos v lednu jí vyšlo nové album - The Deep Field, které získalo příznivé recenze.
Její vystoupení mě mile překvapilo, má moc hezký hlas a líbí se mi styl, který hraje. Byl to jeden z takových menších koncertů, ale zanechávající příjemný pocit z dobře stráveného času.
Joan As Police Woman - Nervous (song z nového alba)
***
Když se člověk takhle přemisťuje z jednoho koncertu na druhý, je třeba se nesnažit vidět všechno - nakonec tělo si samo řekne, že už nemůže. Takže pauza je potřeba - jen škoda, že mi zrovna v té pauze utekl Brendan Perry. Ale i tak jsem u pivka vyposlechla Song to The Siren (podle některých vrchol festivalu), a jen tak jsem si říkala, jaké by to bylo, kdyby zrovna tenhle nádherný song zpíval na Colours Plant. No a po Perrym jsme se už štelovali do předních řad na Blackfield.
***
Po loňském koncertu Porcupine Tree mi už nebylo neznámé jméno jejich frontmana Stevena Wilsona a taky jejich floydovsky laděná hudba je mému srdci blízká - proto jsem je s nadšením uvítala mezi prvními headlinery na Colours 2011. Jde o společný projekt Wilsonův spolu s izraelským zpěvákem Avivem Geffenem. Jejich muzika je trochu podobná té, jakou dělají Porcupine, jen je možná trochu klidnější a melancholičtější. A taky pěkně melodická a kytarová. Musím říct, že mě koncert nadchl - možná i tím, že jsem hodně písniček už měla naposloucháno - byl to velký zážitek slyšet naživo. Špičkový koncert.
Blackfield - 1,000 People
***
Ovšem největší překvapení mělo teprve přijít. Když jsem si přečetla informace o americké kapele Semi Precious Weapons, které si s sebou na turné vezla Lady Gaga (jsou to její kámoši a ona je jejich fanynka) - ulítlý a oplzlý rock'n'roll, nejujetější kapela v New Yorku a podobné, nijak jsem nevěřila tomu, že by mě zrovna tohle mohlo chytit. Po nástupu kapely na pódium jsem chvíli váhala, jestli ten, kdo zpívá, je ošklivá ženská, nebo chlap v silonkách, mini a lodičkách se střapci, ale po pár minutách už mi to bylo jasné. Jasné bylo i to, že tahle kapela to rozpálí jak žádná jiná. Těžko se popisuje tak výjimečný zážitek - kdo tam zkrátka nebyl, ten to nepochopí, to bylo šílenství. Na jeho konci zůstal fascinovaný dav, skropený kromě vlastního potu i šampáňem z jeviště a obdarovaný kromě cetek i výjimečným hudebním zážitkem. Bombastický závěr pátku.
SPW - Semi Precious Weapons
Komentáře
Okomentovat