Cestovní horečka

Milí přátelé, nenechte se zmást mojí sníženou aktivitou, nehodlám to tady zabalit! To jenom má nervozita, způsobená brzkým výletem do neznámých končin, mě ochromuje a vyřazuje z provozu. Většinu času trávím přemýšlením, co si všechno s sebou musím vzít a podle mého seznamu to vypadá, že jedu nejmíň na týden na Sibiř.

Takže tedy, už se mi to krátí a za necelý týden už budu bloudit varšavskými ulicemi a po nábřeží Visly. Vybrala jsem si sebevražedný termín cesty, pojedu ve čtvrt na tři v noci z Ostravy a na místo dorazím v sedm ráno. Byla zde sice ještě varianta, že bych jela dopoledne s příjezdem o půl čtvrté, jenže to se mi zdá z hlediska začátku koncertu v šest a z důvodu, že zatím tápu ve varšavské městské hromadné dopravě, celkem riskantní. No, každý druhý by tak určitě jel, ale já, jako každý první, se radši jistím proti hysterickému záchvatu, že nemůžu najít autobus. Případně, že dojedu někam úplně jinam.

Takže mi zbývá vymyslet si program na jedenáct hodin pobytu v polské metropoli. Ale jak se znám, mohlo by to dopadnout tragicky, protože není nic horšího, než se ztratit v neznámém městě a ještě sama. A to já bych se určitě ztratila. Takže doufám, že okolí nádraží a haly Torwar bude skýtat alespoň nějakou hospůdku, ve které bych mohla nalézt alespoň na chvíli útočiště. A taky (a to hlavně) doufám, že nebude pršet a bude možno sedět někde venku.

Už jsem začala balit a nakupovat nezbytnosti, jako jsou toaletní ubrousky, zubní pasta, rum, jízdenka na vlak.... No jo, já si už koupila jízdenku. A teď se modlím, aby ten koncert nebyl přeložený:-) Jak příznačné.

Kdybyste mě viděli, jak jsem si tu jízdenku kupovala... Prosím vás, já potřebuju dojet druhého srpna do Varšavy. No a v kolik hodin tam potřebujete být? Tak nejpozději ve tři odpoledne... no spíš dřív. Hmmm, tak to bude horší... ale jo, v půl čtvrté byste tam byla. To ne, to už je pozdě. No tak musíte jet ve čtvrt na tři ráno a budete tam v sedm. (povzbudivý úsměv). Tak jo a jak dlouho mi bude platit zpáteční jízdenka? Musíte se vrátit do měsíce... To snad zvládnu, to mě uklidnilo, ufff. A kdy že mi to vůbec jede zpátky? No a v kolik hodin byste to chtěla? Tak někdy kolem půlnoci?? Šlo by to? Jo, tak to nic nejede. Bohužel. Až ráno v půl šesté:-) Hurá, jak já miluju noci strávené v nádražní čekárně! Olin to jistí, musím si s sebou vzít něco povzbudivého - "A bude hůř" bude správná četba, tam se taky hodně cestuje a nocuje na opuštěných lavičkách a ve výkopech. Sezónní bezdomovec. To budu já.

Takže jsem se rozhodla koupit ten lístek hned, když už jsem vážila takovou cestu na nádraží a vyfasovala jsem ho v krásné modré obálce s nápisem "Přejeme vám šťastnou cestu vlakem!". Už jsem hodně dlouho nikde nebyla a hned jsem si nostalgicky vybavila dětství a cesty k babičce do jižních Čech. Ve vlaku jsem vždycky vystrčila hlavu z okýnka a nechala si cuchat vlasy větrem a přitom pozorovala ubíhající krajinu... Teď budu nejspíš sedět zdřevěnělá nervama na sedačce, držet svůj batoh zuby nehty a přitom neustále kontrolovat, jestli jsem na nic nezapomněla. Třeba lístek na koncert:-)

Trochu to přeháním, já vím. Ale já taková fakt (trošku) jsem. Jirka se mi smál, když jsem mu s vážnou tváří líčila, jak to bude v pohodě, jak si napíšu na papír pár polských frází, jak už jsem zjistila, že k hale pojede buď autobus číslo 138, nebo 182, případně 185, a nebo ještě tramvaj číslo deset... Vidí už mě v živých barvách. Povzbudivě mi řekl, že mu můžu v případě problému zavolat. To mi pomůže, aspoň uslyším češtinu. Pokud si nezapomenu koupit kredit.

Další mojí starostí je, co si vzít na sebe. Vzhledem k dubnovému počasí to bude jasně něco teplejšího, ale na ten koncert. Váhám, jestli nemám oprášit své fan tričko, které mi kdysi Lucie koupila na výletě v Praze. Když mi ho tehdy dovezla, tak jsem málem prorazila radostí hlavou strop, pak jsem v něm šla jednou na promítání DVD Led Zeppelin a párkrát do práce. Od té doby se na něj jen občas koukám.

Původně jsem si chtěla vyrobit nějaké aktuální s Band of Joy, ale nějak k tomu nedošlo. A asi si nevezmu ani to s Led Zeppelin. Pojedu prostě úplně nudně, jako obyčejný turista. Jen s chlebem a řízkama:-) Což bude možná trochu škoda, protože kam jinam bych si to triko mohla vzít??

No, ale abyste si nemysleli, že se netěším. To vy si určitě nemyslíte... Já se masochisticky děsně těším na všechno, dokonce i na tu noc na nádraží:-) To tady prohlašuju teď, ale myslím, že po návratu vám tu zazpívám jinak. Až se z toho vzpamatuju. Ale tyhle věci jsou nepodstatné. Hlavní je KONCERT! A slibuju vám, že už do příštího týdne tady o tom ani neceknu. Tak se mějte.

You Can't Buy My Love