Big Black
Na hudbě se mi líbí, že všechno souvisí se vším a člověk se při podrobném zkoumání dostane často až tam, kam by se sám od sebe nepodíval. Tak mě dnes souběh okolností dostal až k americké partě Big Black.
Tuto kapelu založil v roce 1981 Steve Albini, zpěvák a kytarista, který se po jejich rozpadu v roce 1987 věnoval také zvukařině - v roce 1997 si otevřel vlastní nahrávací studio Electric Audio v Chicagu. Pracoval na nahrávkách kupříkladu Pixies (Surfer Rosa, 1988), Nirvany (In Utero, 1993) a také na desce Walking Into Clarksdale (1998) Jimmyho Page a Roberta Planta. No a jak jste se asi dovtípili, to je ten hlavní důvod, proč jsem se o ně začala zajímat.
Big Black hráli agresivní a nekonvenční hudbu s uřvanou kytarou a automatickými bicími. Albiniho texty se otevřeně zabývaly tabuizovanými společenskými tématy, jako je znásilnění, vraždy, rasismus a pohlavní zneužívání dětí. Některé byly založeny na skutečných událostech, nebo vycházely z Albiniho osobních zkušeností. První album Lungs (1983) nahrál vlastně jen on sám s kytarou, basou a bicím automatem doma v obýváku na zapůjčeném čtyřstopém nahrávacím zařízení. Teprve pak dal dohromady skupinu v pravém slova smyslu - jejími členy byli ještě Santiago Durango a Jeff Pezzati, pocházející původně z Naked Raygun. V roce 1985 byl Pezzati nahrazen Davem Riley (basa), se kterým nahráli dvě studiové desky - Atomizer (1986) a Songs About Fucking (1987).
Big Black se vyznačovali naprostou nezávislostí - neměli žádný management, právníky, ani nebyli finančně závislí na nahrávacích společnostech. Koncerty a všechno kolem nich si platili a zařizovali sami, což jim poskytovalo svobodu. Bylo jim jedno, jestli jsou populární a kolik prodají desek. Přes tento postoj byla jejich turné výdělečná - koncerty byly intenzivní podívanou, při které tekla krev - z prstů kytaristů.
Kerosene - Atomizer (1986)
Bývá označován za vrchol jejich tvorby, něco jako Light My Fire pro The Doors
***
The Model - Songs About Fucking (1987)
Komentáře
Okomentovat