Pohled na hudbu roku 1968 - 1. díl
V roce 1968 nastupuje na scénu nová progresivní rocková vlna. V Anglii se jednalo už o třetí generaci rockových kapel, do níž se zařadili také v tomto roce vzniklí Led Zeppelin, Deep Purple a Black Sabbath. O těchto třech by se dalo říct - nebo alespoň hudební kritikové to tvrdí - že jsou praotci heavy metalu.
Ale samozřejmě nejen tyto tři kapely začaly svou kariéru v roce 1968. Z těch dalších bych jmenovala Yes, Judas Priest, kanadskou formaci Rush, Nazareth, Free a Plastic Ono Band, které založil John Lennon s Yoko Ono.
V Americe pokračuje hnutí hippies, jehož vrchol zažili hudební fanoušci až o rok později na festivalu Woodstock. Na Broadwayi má premiéru muzikál Hair, v San Franciscu začíná vycházet hudební magazín Rolling Stone, který ovlivňuje trendy v pop music a v tomto duchu pokračuje dodnes.
Co se týče rozpadlých kapel, hudební scénu opustili The Yardbirds, zcela vyčerpáni nejen nahráváním posledního alba, ale též alkoholem a drogami a hlavně nechutí většiny členů dál pokračovat. Vytratili se také Buffalo Springfield, Cream po nahrání tří úspěšných alb se také rozprchli do jiných projektů.
Singlovým žebříčkům té doby vévodí Beatles s písněmi Hey Jude a Lady Madonna, Stouni a jejich Jumpin' Jack Flash, Luis Armstrong, jehož What A Wonderfull World se stal hymnou a Otis Redding se (Sittin On) The Dock Of The Bay.
***
V bývalém Československu založili Vladimír Mišík, Jiří Kozel a Vlado Čech skupinu Blue Effect, vyšlo první album skupiny Olympic - Želva. A málem bych zapomněla na The Plastic People of the Universe, naši nejslavnější undergroundovou kapelu, která taky vznikla v tomto roce. Samozřejmě u nás byla kultura ovlivněna Pražským jarem a po srpnu 1968 následnou invazí "spřátelených" vojsk.
Došlo k tomu, že slibně se rozvíjející bigbítová scéna po nástupu normalizace byla potlačena - mnozí hudebníci, kteří byli spojováni s Pražským jarem, dostali zákaz činnosti a nebo byli donuceni k emigraci. Na výsluní se hřála politicky nezávadná popová garda, jejíž provařené ksichty můžeme na televizních obrazovkách vidět dodnes.
***
A co dělali v tomto roce budoucí Led Zeppelin, než se v srpnu dali dohromady?
Jimmy Page fungoval jako kytarista už skomírajících The Yardbirds. V dubnu 1968 koncertovali v New Yorku v klubu Anderson Theatre a tento koncert se nahrával, i přes to, že členové kapely nebyli vůbec v pohodě. Podle toho pak výsledná nahrávka vypadala - Jimmy Page o ní řekl, že to byl totální propadák. Nakonec Yardbirds zakázali společnosti Epic živák vydat. V červenci se Yardbirds rozpadli a Jimmy věnoval všechnu svou energii sestavení nové kapely, protože jak věřil, s jménem Yardbirds by se dalo ještě něco podniknout.
Robert Plant hrál v kapele Band of Joy, v její třetí a nejúspěšnější sestavě, ve které seděl za bicími John Bonham. Podařilo se jim prorazit z Birminghamu na londýnskou scénu, kde hráli v klubech, jako byl Middle Earth, nebo Speakeasy. Pak odjeli coby doprovodná kapela na anglické turné s americkým zpěvákem Timem Rosem. Dalším, kdo se na turné podílel, byl zpěvák Terry Reid. Tady si můžete pustit I Gotta Find My Baby od Band of Joy.
Na jaře ovšem došlo k rozpadu Band of Joy, protože Bonham získal angažmá u Tima Rose a Robert Plant si hledal další kapelu, ve které by zakotvil. Málem se mu to pak podařilo ve wolverhamptonských Slade, jejichž kytarista Noddy Holder byl svého času bedňákem u Band of Joy. Ale ostatním členům kapely se nelíbila jeho pódiová prezentace a okázalá stylizace a tak ho nevzali.
Robert Plant se spojil s bluesmanem Alexisem Kornerem a společně odehráli několik vystoupení a také nahráli dvě skladby, které ovšem vyšly až o čtyři roky později na Kornerově albu Bootleg Him!.
Pak se přidal ke skupině Hobbstweedle, jejíž název odkazoval na Tolkienovu trilogii Pána Prstenů, což byla Plantova oblíbená četba. Hobbstweedle byla kapela, se kterou Robert koncertoval na Pedagogické fakultě v Birminghamu, když ho 20. července objevil Jimmy Page, Peter Grant a Chris Dreja. Tím byl jeho osud zpečetěn - skončilo trmácení po klubech a mizerných štacích.
John Paul Jones v tom roce pracoval jako velmi vytížený studiový hudebník, podílel se na obrovské spoustě aranží a nahrával desítky partů pro nejrůznější umělce. Jeho vytíženost mu brzy začala přerůstat přes hlavu, John prostě vyhořel a byl bez energie. Sám věděl, že se musí přidat k nějaké kapele, koncertovat a skládat věci, které mu budou blízké. Naštěstí přišla nabídka Jimmyho Page, se kterým se Jonesy dobře znal ze studiových sessions, a tak na ni talentovaný baskytarista a hráč na klávesové nástroje rád kývl.
***
Jelikož rok 1968 nabízí spoustu zajímavé muziky, bude rozdělen na tři části. Dnes se tedy podíváme na první díl. Bude to taková směska písní, které mě zaujaly, takže pouze hity nečekejte. Možná bude i nějaké překvapení.
1. Spirit - Taurus (album Spirit)
Instrumentálka z debutového alba skupiny Spirit naznačuje, odkud bral Jimmy Page inspiraci k úvodnímu riffu do slavné Stairway, kterou složil o dva roky později. Píseň napsal zpěvák a kytarista Spirit Randy California.
2. The Incredible String Band - The Water Song - album The Hangman's Beautiful Daughter
Tato kapela, hrající psychedelický folk, byla inspirující nejen pro samotného Jimmyho Page, ale též Robert Plant uvedl, že jejich hudba měla velký vliv na jeho vlastní tvorbu. V tomtéž roce vydali ještě další album Wee Tam and The Big Huge.
3. Fleetwood Mac - Heart Beat Like A Hammer - album Fleetwood Mac
Velmi dobře hodnocený debut skupiny, píseň napsal kytarista a zpěvák Jeremy Spencer.
4. The United States of America - Hard Coming Love - album The United States of America
Tato kapela se zpěvačkou Dorothy Moskowitz vydala jediné album, na kterém snoubila ranou elektroniku s rock and rollem. Výsledek je zajímavý, však posuďte sami.
5. Small Faces - Lazy Sunday - album Ogdens' Nut Gone Flake
Píseň z alba, řadícího se mezi stovku těch, které si musíte poslechnout dřív, než zemřete.
6. Nazz - Back Of Your Mind - album Nazz
Název této dnes už zapomenuté kapely je odvozen od písně The Yardbirds - The Nazz Are Blue.
7. Donovan - Hurdy Gurdy Man - album Hurdy Gurdy Man
Údajně v této písni nahrával kytarový part Jimmy Page a na basu hrál John Paul Jones (ten také dohlížel na aranže). Ale některé zdroje uvádějí jako kytaristu Alana Parkera.
8. Iron Butterfly - In-A-Gadda-Da-Vida - album In-A-Gadda-Da-Vida
Pokud chcete slyšet opravdu netradiční cover této skladby, klikněte sem. Ovšemže nepochází z roku 1968...
9. Pentangle - Let No Man Steal Your Thyme - album Pentangle(debut)
10. Deep Purple - Mandrake Roots - album Shades of Deep Purple (debut)
inspirace Hendrixovou Foxy Lady je víc než zřejmá...
11. Jeff Beck - Beck's Bolero - album Truth
Tohle je skladba, jejímž autorem je Jimmy Page. Ten hrál v písni na dvanáctistrunnou kytaru. O Beck's Boleru si můžete také přečíst zde, protože skladba vznikla o dva roky dříve.
12. Who - Magic Bus - album Magic Bus: The Who on Tour
13. Otis Redding - (Sittin' on) The Dock of The Bay - album The Dock of The Bay
Opravdový hit číslo jedna.
14. Steve Miller Band - Children of The Future - album Children of The Future
Komentáře
Okomentovat