Misty Mountain Hop ve čtyřech podobách

Jak začít? Letmý pohled na předchozí články napovídá, že se poslední dobou v úvodu dost opakuju - je to samé určení času a místa. Takže začnu asi tak... napadl mě dnes takový retrospektivní pohled na jednu skladbu Led Zeppelin, na Misty Mountain Hop. A zase žádná změna v úvodu.
Misty Mountain má zvláštní, řekla bych až "mile vlezlý" riff, který se vám zaryje pod kůži, i kdybyste nechtěli. Je to taková radostná skladba s neodbytným pocitem, že se při ní musíte usmívat. Vlastně je jako stvořená pro navození dobré nálady. Koukneme se tedy na to, jak zněla na různých koncertech v průběhu let; od roku 1973, kdy ji hráli Led Zeppelin, přes rok 1988, kdy si ji vzal do parády Robert Plant na turné k desce Now and Zen, pak zabrousíme se Strange Sensation do roku 2001 a zastavíme se v roce 2010 s Band of Joy v Londýně.
1. Led Zeppelin, Madison Square Garden 1973, Misty Mountain Hop

Klasika...

2. Robert Plant, Philadelphia 1988

Hodně energická, našlapaná verze, s perfektním závěrem...

3. Robert Plant, New York 2001

Trochu rychlejší verze s jemnou orientální příchutí. Vyšla na živém albu, příznačně nazvaném The Roots of A Plant. A ještě upozornění - písnička začíná zhruba po minutu a půl dlouhém úvodu.

4. Robert Plant & Band of Joy, Londýn 2010
Původní klávesový motiv nahradila kytara. Buddy Miller a Darell Scott to tu pěkně rozparádili a výsledek je prostě skvělý. Samozřejmě včetně zpěvu, to snad nemusím dodávat. Už se nemůžu dočkat, až je uvidím naživo.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hudební abeceda - F jako Francie

Obrázek
Dnešní hudební pohlednice přišla z Francie - tedy až na jednu výjimku, která potvrzuje pravidlo - a snad se bude líbit, i když na ní není podepsán nikdo ze známých a profláklých (Zaz, Edith Piaf). Než se pustíme do poslechu, přichází na řadu ještě odhalení vítěze ankety z minulého týdne. Byl věnován elektronické hudbě a i přes těsné výsledky si zlato odnáší Alan Walker ( Sing Me To Sleep ) a Jean Michel Jarre ( Oxygène ) . Obě písně mají po třech hlasech, celkový počet hlasujících bylo dvacet. Desireless - Voyage, Voyage Dneska to bylo jednoduché, chvíli jsem zvažoval 'Bongo Bong' od Manu Chao, než mě napadla hitovka zpěvačky Desireless jménem 'Voyage, Voyage'. V šesté třídě na škole v přírodě si jí kamarád pouštěl z kazeťáku asi 30x denně a dokonce se kvůli ní začal učit francouzsky (stihl několik lekcí z učebnice pro samouky, než jsem mu prozradil, že většina slov se ve fr. jinak vyslovuje než píše). Text písničky je taková reklama na cestovní kancelář, enjoy. Kvnh...
Další informace

Až naprší a uschne, pitomci

Aby bylo hned na začátku jasno, titulek nemá vyjadřovat mé city ke čtenářstvu - pouze cituje hlášku z naší nejoblíbenější pohádky. Vyřkla ji Popelka ve chvíli, kdy princ se svými přáteli vymýšleli, jak tu prostořekou "cácorku" potrestat (vyválet v trní, naplácat na zadek). Samozřejmě na žádné tresty nedošlo, Popelka totiž hochy převezla a její "až naprší a uschne" tak dostálo svému významu. I když by podle všech psychologických prognóz měla být zakomplexovanou chudinkou - přece jen si vezměte, jak ji macecha s nevlastní sestrou šikanovaly, to by dnes kdejakou jinou slečnu spolehlivě přivedlo k požívání antidepresiv - přesto si dokázala udržet sebevědomí a místy až jakousi frackovitou vzdorovitost. Když se nad tím člověk zamyslí, byla Popelka vlastně předchůdkyní dnešních feministek. No řekněte sami, je normální, aby se dívka v té době převlékala za chlapa, jezdila na koni, střílela z kuše a k tomu si ještě dovolila nazvat pitomcem jeho královskou Výsost? A navíc mu ...
Další informace

Arthur Lee: Vindicator

Obrázek
Taky jste se mnohokrát pozastavovali nad tím, že některá (stará) alba jsou dodnes známá a hraná a některá, podle vašeho názoru stejně dobrá (či snad lepší), leží v archivech a skoro nikdo si na ně nevzpomene? Taky si říkáte, proč to tak je? Proč třeba na otázku: Jmenujte slavnou kalifornskou kapelu šedesátých let (bez otazníku) většina lidí (u nás) odpoví The Doors? Není to třeba jen genialitou hudby a textů, která je nezpochybnitelná, ale též bouřlivým životem jejich frontmana Jima Morrisona? Ale bouřlivý život, plný drog, alkoholu a úletů, měli i jiní muzikanti a přesto jim to nepomohlo ke slávě. Není to vytvořením mýtu, kultu, a taky tím, že geniální Morrison byl rovněž Adonisem a sexsymbolem své doby? Tady už bych váhala s odpovědí. Možná, že lidi si spíš zapamatují kapelu, která měla v čele někoho výrazného a nejlépe někoho, kdo přispěl k její legendě. Pokud byl krásný, rozporuplný, inteligentní a zemřel za záhadných okolností, je tu velký předpoklad, že se o této kapele bude mluv...
Další informace