Kousek Maroka v Ostravě - Oudaden

Znáte to přísloví, že když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi? Někdy si připadám jako ten Mohamed, co nikam nemůže a přesto si moc přeje, aby se ke své hoře dostal. A hora vyslyšela volání ubohého zemského červíka a pohnula se.

Už od dob, kdy jsem shlížela obdivně DVD No Quarter - a možná ještě dřív - jsem strašně toužila podívat se do Maroka. Fascinovala mě tamější kultura, starobylé velbloudí trhy, kejklíři a zaklínači hadů v tajemné Marrakéši, poušť a lidé, kteří v ní žijí. Jenže, znáte to. Člověk by chtěl, ale na jedné straně je tu finanční stránka a na straně druhé jistá pohodlnost, která svazuje. Na dobrodružné cestování, tak jako to před dvěma lety provedla Lucie, už přece jen nemám věk, odvahu a hlavně někoho, kdo by si troufl jít do toho se mnou. Takže asi zůstane jen u snu. Ale jak jsem psala v úvodu, maličká část toho snu se mi letos splní a to nemusím vůbec vytáhnout paty z naší Ostravěnky.

Díky tomu, že už od začátku listopadu se mi doma v jedné knize lisují lístky na Colours a hlavně díky organizátorům se potkáme na letošním ročníku s marockými Oudaden. Je to skupina pěti hudebníků, kteří hrají transovní hudbu berberského národa Chleuh z jihu Maroka. Loni vystupovali na festivalu world music Womex a v recenzích stálo, že lidé po několika skladbách kolikrát ani nezaregistrovali, že skupina přestala hrát. Tak byli zaměstnáni sami sebou.

Samozřejmě chápu, že internet není nejlepší prostředník při představování hudby tohoto typu. Přece jen je to hodně o živé energii, která se na koncertech přenáší na své posluchače. Ale zase, kde jinde byste měli možnost tohle vidět? Aspoň malinko si uděláte - pokud budete samozřejmě o to stát - představu, jak zní hudba z Marockého jihu a třeba se nakazíte nadšením, které vyzařuje.

---